V rozhovoru zveřejněném na webových stránkách časopisu Reflex Pavla Gomba promluvila o pozitivních příkladech, když třeba rodina přispívá 100 korun měsíčně jménem jejich novorozené dcery, ale také o negativních reakcích, které denně čelí, jejichž počet se za poslední 2-3 roky zvýšil.

„Zaznívají názory, že je lepší, aby polovina lidstva vymřela, je lepší, aby všechny děti v Africe vymřely, že prý jich moc a lidé jsou přemnoženi,“ uvedla a dodala, že dalším překvapením pro ni bylo, že se lidé pod nenávistné vzkazy už nebojí podepsat a jsou na ně hrdí.

Příčinu takové nenávisti vidí v lidském strachu, což je podle ní společenský posun, který souvisí s migrační krizí.

„Má strach ze strachu. Je to epidemie po celé Evropě,“ řekla.

Nenávist nemá národnost, paríruje Trikolora

Na své oficiální stránce na Facebooku hnutí Trikolora zareagovalo na tento rozhovor a oznámilo, že je to navíc přirozené, že lidé projevují prvotní zájem o své rodinné příslušníky, v dalším sledu o své přátele, dále o sousedy v místě svého bydliště atd. Uvádí, že není známkou větší slušnosti, tolerance ani projevem humánnosti, když tuto přirozenou posloupnost přeskočíme a zajímáme se nejprve o to, co se děje na druhém konci světa, zatímco v naší ulici žijí osamělí senioři či jedinci se zdravotním postižením, kteří nevyjdou se svým důchodem.

Na konci příspěvku autoři poukázali, že četné sbírky na pomoc dokazují, že Češi jsou štědří a empatičtí, a také připomněli, že něco nezištně udělat pro druhého může každý.

Pod příspěvkem už se objevilo hodně rozsáhlých komentářů, ve kterých mají lidé různé postoje.

„My tu nejsme proto, abychom spasili svět. Pro každého je primární péče o svou rodinu, a pokud má vůli a ochotu pomoci i mimo svůj svět, je to fajn, ale není to ničí povinnost. A stejně tak by se měl chovat stát. Primárně o své občany a až v druhé řadě o cizí. Navíc nelze stavět humanitu před bezpečnost, která se i díky neziskovkám zhoršila, protože de facto vozí do Evropy lidi, o kterých nic neví a je zřejmé, že mnoho z nich má temnou minulost a budou zde páchat zločiny,“ napsal jeden z komentujících.

„Jenže i ten důchodce z vaší ulice se má lépe než to dítě v rozbombardovaném městě. Je zajímavé, že kdybyste se toho důchodce zeptali, jestli by tomu dítěti pomohl, tak by ho zcela jistě vzal k sobě domů a z toho mála co má, by mu uvařil polívku,“ poznamenal další uživatel.

„Nenávist je oblíbené slovo všech ‚šéfů‘ (nejen UNICEF). Jde přitom jen o pouhý, elementární pud sebezáchovy a strach o budoucnost dětí vlastních. Nikdo si nepřeje, aby děti umíraly. Přejeme si, aby se děti v přelidněných a chudých částech světa méně rodily. Toho lze dosáhnout pouze osvětou o antikoncepci, řešením problémů ve státech nejvíce postižených chudobou a vysvětlováním, že za děti a jejich život odpovídají jen a pouze rodiče a nikdo jiný! Tam by teda mohl celý slavný UNICEF trochu máknout!“ uvedl jiný.

Jsou Češi národem sobců? 

Podle Indexu občanské angažovanosti (Civic Engagment Index), který provedla společnosti Gallup v roce 2018, je Česko 20. nejsobečtější zemí z celkových 146 států.

Index občanské angažovanosti zahrnoval tři faktory:

1. Kolik obyvatel daruje peníze na charitu (ale ne jejich množství);


2. Kdo se pravidelně podílí na dobrovolnických činnostech;


3. Jak jsou lidé ochotní pomoci bezprostředně cizímu člověku.

Výsledný altruismus se následně pohyboval na škále 0 až 100, kde 100 je nejvyšší měrou štědrosti a zájmu o druhé. Celosvětový průměr vychází na 30 bodů, Češi získali 22. Na stejné příčce s hodnotou 22 se s Českem umístila ještě Indie, Bulharsko, Salvador a Japonsko. Nejméně altruističtí jsou obyvatelé Jemenu (15) a Řecka, Číny a Palestiny (17). Češi se tak na žebříčku dobročinnosti umístili na 126. místě ze 146 sledovaných zemí.

Mezi Čechy ale přibývá počet dobrovolníků: 18 % lidí alespoň jednou měsíčně pomáhá v rámci neziskových organizací.

Celková částka věnovaná na charitu se každoročně také zvyšuje. Podle daňových přiznání poslali Češi v roce 2018 na charitativní účely 8,1 miliard korun. Dvě miliardy z toho věnovali drobní dárci. Částka může být ve skutečnosti mnohem vyšší, protože ne každý člověk všechny své darované peníze uvádí v daňovém přiznání. Ještě v roce 2017 přitom Češi darovali zhruba 7,5 miliardy a na začátku tisíciletí byl objem finančních darů dokonce jen zhruba třetinový, než je tomu dnes.