Ruská asociace Vojenské památníky se rozhodla bránit svou čest a důstojnost u moskevského soudu, kde podala žalobu na Ministerstvo obrany ČR. Asociace tak reagovala na prohlášení zaměstnance českého ministerstva obrany Pavla Filipka. Ten totiž řekl, že v letech 2003-2004 Česká republika vyčlenila pět milionů korun na rekonstrukci hřbitova československých legionářů ve Vladivostoku, které byly údajně rozkradeny, a že sdružení provedlo rekonstrukci nekvalitně. „To je pomluva,” tvrdí v Moskvě a požadují uspokojení u soudu.

„Dnes lze na Rusko uvalovat jakákoliv obvinění, přičemž bez žádných důkazů. A lidé v České republice tomu budou věřit," řekla Sputniku předsedkyně Institutu slovanských strategických studií (ISSTRAS) v Praze, politoložka Radmila Zemanová-Kopecká, která situaci důkladně sleduje.

„Česká strana bohužel zřejmě napodobuje styl Velké Británie s novičokem, USA s tvrzením, že se Rusko vměšuje do amerických voleb, a dalších a dalších kauz – vše ve stylu highly-likely, tedy s největší mírou pravděpodobnosti. Důkazy žádné. A pokud je mi známo z veřejně dostupných zdrojů, žádné důkazy o rozkradení peněz na úpravu hrobů legionářů česká strana nepředložila. Ale vše se hodí v dnešním trendu – za vše může Putin a Rusko, tak české ministerstvo obrany statečně ‚koplo Rusko do kotníku‘ a převedlo peníze do jiných zemí. Osobně to považuji za velmi ubohý styl ve snaze urazit velmoc. Ta se jen ožene jako po zapáchající mouše. Přitom není tajemstvím, že na rozdíl od řady jiných zemí Rusko s hroby a pomníky nebojuje. Proto ministerstvo vlastně poškodilo český stát, když z něj udělalo myš, která řve.

Skutečnost, že Sibiř opravdu nemá legionáře zrovna v oblibě, má ovšem své historické opodstatnění. Glorifikovat ty, kdo zradili admirála Kolčaka, předali ho eserům, a ti zase bolševikům, kteří ho popravili, nepovažuje řada Sibiřanů za vhodné. Dodnes také kolují různé zvěsti o tom, kam zmizelo takzvané Kolčakovovo zlato (patřící ruskému impériu) v celkové váze 490 tun, jehož doprovod měly na starosti právě československé legie. Zvláštní je i vznik Legiobanky poté, co si čeští legionáři částí Kolčakovova zlata měli u bolševiků zaplatit volný průjezd do Vladivostoku.

Podle ČT24 se ve Vojenském historickém ústavu navíc dochoval telegram tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše ve znění, které otevírá další otázky: ‚Spojenci by rádi viděli, kdyby mohl být zachráněn vlak se zlatým pokladem ruským. Je-li dosud ve vaší moci, pokuste se dopravit jej do bezpečí, eventuálně do Čech…‘ zněla dobová Benešova korespondence.

Přes napjaté vztahy Sibiřanů vůči československým legiím ruská strana vždy plnila své závazky a důstojný memoriál ve Vladivostoku je udržován v pořádku stejně jako většina dalších existujících hrobů československých legionářů. Ale je třeba brát v úvahu i skutečnost, že zdaleka ne všichni Sibiřané mají v rodinách na legionáře dobré vzpomínky a že nové památníky mohou vyvolávat nedobré asociace. Tím spíš, že doposud řada historiků viní československé legie, že se staly spouštěcím prvkem pro krvavou občanskou válku v Rusku, když skákaly ze strany na stranu. A pokud jde o český stát, měl by si možná spíše hlídat ty prostředky, s jejichž pomocí se snaží na Sibiři umístit nové památníky vnucovaným hrdinům.“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce