Boj o nový plynovod Nord Stream 2 předchází konfrontaci mezi USA a Ruskem v XXI. století, je přesvědčen zpravodaj německého listu Die Welt Eduard Steiner.

Dánské úřady hostily kdysi jen představitele USA. Nedávno však přicestovali do dánské metropole na jednání také hosté z východu. Washington a Moskva svádějí urputný boj, zdůrazňuje autor článku. Za místo jeho konání byla nyní zvolena Kodaň: Dánsko získalo rozhodující hlas ve sporu kolem ukončení výstavby ruského plynovodu Nord Stream 2.

Dají-li Dánové k tomu svolení, od 1. ledna 2020 dostane Evropa dodatečné objemy ruského plynu. Bude-li Dánsko proti, Rusko stejně zůstane největším dodavatelem plynu pro Evropany, USA však budou mít větší manévrovací prostor pro získání většího podílu na evropském trhu v budoucnu. Právě kvůli tomu vynakládají tolik úsilí, jak nedávno přiznali ve Washingtonu.

Téměř tři desetiletí po rozpadu Sovětského svazu prožívá svět novou verzi studené války, píše Die Welt. Probíhá v podstatě už v průběhu deseti let, od té doby, kdy ekonomicky pookřálé Rusko začalo klást odpor USA v jejich zahraniční a bezpečnostní politice. Avšak na rozdíl od dřívější studené války probíhá ta nynější ve značné míře v ekonomické sféře, zdůrazňuje list.

Dříve tomu bylo jinak. Sovětský svaz s jeho plánovanou ekonomikou a kapitalistické USA konkurovaly především na úrovni uspořádání systému a ideologie. Závody ve zbrojení, kosmické programy, věda a technika – převaha v každé sféře se zakládala spíše na úspěších v patřičném odvětví, než na ekonomické mohutnosti.

Nyní se situace radikálně změnila, uvádí německý list. „A to nikoliv proto, že se Rusko stalo tak silné ekonomicky, jak to vypadalo v době surovinového boomu po roce 2000, ale proto, že USA vtrhly do hlavní sféry činnosti Ruska,“ tvrdí autor článku. Během téměř deseti let se změnily  pomocí „ekologicky sporné“ technologie frakování ve významného hráče na ropném a plynovém trhu a začaly zasahovat do tohoto byznysu na mezinárodní úrovni. V nové studené válce se objevila nová zbraň.

Tento průlom v plynové sféře uskutečnily USA vlastně v minulém roce: tím, že zvýšili těžbu na 864 miliardy kubíků, dosáhli Američané nejen historického maxima, ale v roce 2018 jejich export plynu poprvé převýšil import. I když se převaha exportu nad importem o 20 miliard kubíků nedá označit za obrovskou, ta dynamika je celkem působivá, uznává německý novinář.

Vysvětluje to tím, že roční import plynu do USA se snížil od začátku desetiletí na 80 miliard kubíků, zatímco export se zvýšil v letech 2014 až 2018 dvaapůlkrát a činí v současné době kolem 100 miliard kubíků. Zvýšily se především objemy zkapalněného plynu vyváženého tankery: v roce 2018 činil jejich růst 50 % ve srovnání s předchozím rokem. Díky terminálům LNG, které se nyní stavějí, může být export zkapalněného plynu zvýšen 1,5krát, tvrdí list.

To je ale mnohem méně než 200,8 miliard kubíků plynu, které dodalo Rusko loni do zahraničí – do Evropy a Turecka, protože jiné exportní trasy nejsou, podotýká Steiner. Pro srovnání: od začátku exportování zkapalněného plynu z USA v roce 2016 bylo do dneška dodáno do Evropy pouhých 10 miliard kubíků amerického plynu.

USA se však dívají do budoucna a vědí, že pomocí frakování dokáží těžit ze zemských útrob stále více plynu. K tomu potřebují odbytiště. Trvají na nutnosti zbavit Evropu plynové závislosti na Rusku a nejen že lobbují své zájmy v Dánsku, ale přijaly také nový zákon o sankcích, který může být uplatněn proti operátorovi Nord Stream 2 a jeho investorům. Podle verze ruských úředníků a diplomatů se USA obávají konkurence ze strany Ruska v tomto odvětví.

Ke srážkám mezi dvěma energetickými velmocemi dochází nejen v Evropě, ale i na tak velkém trhu, jako je Čína, pokračuje německý list. Nyní tam dominují giganti LNG Katar, Austrálie a Malajsie, a USA se jen postupně do tohoto byznysu zapojují. Avšak na pozadí sílícího obchodního sporu mezi USA a Čínou dává Peking Američanům neustále na srozuměnou, že Rusko může mít z této situace zisk ve sféře exportu plynu. Už před několika lety schválila Čína výstavbu plynovodu ze Sibiře do Číny, která bude ukončena do konce tohoto roku. Kromě toho Čína znovu zvýšila dovozní cla na americký zkapalněný plyn.

Čím více problémů vzniká ve vztazích s Čínou, tím agresivněji se budou USA probojovávat na evropský trh, soudí analytici. V prvním čtvrtletí roku 2019 se už projevila tato tendence v Turecku, kde USA prodaly nečekaně velký objem plynu, zatímco Turci snížili import plynu z Ruska o 43 %.

Aktivní frakování v USA změnilo konkurenční situaci nejen v plynovém sektoru, ale také v ropném odvětví. V Mezinárodní energetické agentuře se mluví o začátku nové éry – USA se změnily konečně v největšího výrobce ropy ve světě a předhonily v těžbě ropy tradiční lídry – Saúdskou Arábii a Rusko. Koncem listopadu 2018 začaly poprvé od 40. let minulého století vyvážet více ropy než dovážet. V exportu nemohou zatím USA klást odpor oběma svým hlavním konkurentům. Pokud se ale Mezinárodní energetická agentura ve svých odhadech nemýlí, v nejbližších pěti letech se stanou Američané hlavním vývozcem ropy na světě.

Saúdské Arábii se to nelíbí, stejně jako Rusku, uvádí list. Už nyní USA tím, že aktivizovaly těžbu, napomohly snížení světových cen ropy. Přivedlo to ke sblížení Moskvy a Rijádu, které nikdy předtím nebyly přáteli, a ke snížení objemů těžby ropy, které bylo zkoordinováno s řadou jiných zemí. Tak se jim podařilo zpočátku stabilizovat ceny proti vůli Ameriky. Zvýší-li však USA znovu svou těžbu, která se stane ještě levnější díky zdokonalování technologií, budou se ceny ropy snižovat i nadále, což bude těžkou ranou pro ekonomiky Saúdské Arábie a Ruska, které beztak zažívají těžkosti, tvrdí německý novinář.

V tomto zápase mezi Ruskem a USA se právě Saúdská Arábie, která byla tradičně spojencem Washingtonu, pokouší sedět na dvou židlích, píše Die Welt. Americký prezident Donald Trump poslal Saúdovcům beze schválení Kongresu 22 dovávek zbraní za 7,2 miliardy USD, zatímco Rusko vytlačilo USA z tureckého trhu zbraní.

Trh zbraní je třetím největším sektorem, v němž se odehrává ekonomické soupeření Moskvy a Washingtonu, vysvětluje autor článku. Na rozdíl od ropného odvětví a plynového sektoru není tato konfrontace ničím novým. Existuje ale tendence, která poukazuje na to, že se USA snaží i v této sféře omezit Rusku manévrovací prostor. V letech 2014 až 2018 zvýšily USA svůj export zbraní o 29 % ve srovnání s předchozími pěti lety a už získaly 36 % světového trhu v tomto odvětví.

Rusko disponuje zatím 21 % trhu a je na druhém místě. Utrpělo ale ztráty a přišlo o 17 %. Napomohly tomu americké sankce proti ruskému obrannému průmyslu – stejně tak, jako to nyní mají udělat v plynové sféře americké sankce proti plynovodu Nord Stream 2, protože každá politika se točí kolem ekonomických výhod, píše v závěru Die Welt.