Výsledky minulých prezidentských a parlamentních voleb v Česku ukázaly, že prezident Miloš Zeman a premiér Babiš se opírají většinou o starší voliče a malé obce, protestních akcí se účastní mnoho mladých lidí. Na otázku, jestli po výraznějším nástupu mladší generace přijde politické zemětřesení a dlouhodobější překreslení politické mapy země, profesor Jiří Svoboda odpověděl, že takové pokusy už byly a je to přirozený proces.

„Pokusy o překreslení politické mapy tu již byly – trojkoalice, Unie svobody, Věci veřejné, LIDEM… nějaké politické strany musejí patrně ztratit důvěru, selhat, aby se voliči (kteří nejsou hloupí!!!) rozhodovali pro nové subjekty přinášející další zklamání,“ uvedl.

Nechápe taky, proč jenom mladá generace je schopna změnit vládu a všichni lídři mají hloupé voliče.

„Měl snad předseda ODS a později prezident Václav Klaus staré a hloupé voliče? Nebo je měl zelený pan Bursík? Nebo třeba paní exministryně Buzková? Chlapci s upřímnýma očima, Gross, Nečas či Sobotka, kteří to mysleli všichni upřímně a nechtěli dopustit korupci ve straně ani ve společnosti? Celoživotní poslanec ODS Benda? David Rath?“ ptá se režisér.

Vysvětluje, že princip demokracie je založen na volbě většiny občanů. „Žádní nemají větší či menší hodnotu. Chceme-li demokracii, musíme přijmout fakt, že ve volbách rozhodují i lidé z venkova a malých měst.“

Dále připomíná, že největší české osobnosti pocházely z malých vesnic.

„T. G. Masaryk byl z chudé rodiny z Hodonína. Alois Rašín byl z malého města Nechanice. Vynikající premiér první republiky Antonín Švehla se narodil ve vsi Hostivař v selské rodině,“ poznamenal.

Svoboda si myslí, že urážení lidí z venkova a malých měst je spíše „svědectvím o mentální a morální pokleslosti těch, kteří tyto urážky vyslovují“.

„Čímpak ti, kteří to říkají, vynikají nad ostatními? Tím, že umějí lépe držet skleničky se šampaňským a pořádat uvolněné party? Stydí se za své rodiče a prarodiče?“

V této neúctě, ve ztrátě hrdosti na svůj národ, na sebe sama, vidí profesor příčinu frustrace davu, který vychází na protesty do ulic, a to odděluje českou společnost od ideálů sametové revoluce, která letos slaví 30. výročí.

„My všichni jsme přece v listopadu 1989 věřili, že postupně vznikne nová společnost, kde čest i sebeobětování nebudou prázdná slova! Kde ve vládě a zastupitelských sborech budou lidé kvalifikovaní a oddaní důvěře, která jim byla dána ve volbách. Nikoliv hlupáci a navíc šejdíři,“ uvedl.

Kořen tohoto problému vidí v nedostatku „vize kulturního, sociálního i ekonomického rozvoje, kterou by společnost považovala většinově za uskutečnitelnou v určitých časových horizontech“.

„Vize budoucnosti má u nás časový horizont měsíců, občas jen týdnů. Výmluvným příkladem je eskalující spor vládní koalice o rozpočet na příští rok. Vytrácí se slušnost a vzájemný respekt, což jsou předpoklady pro vznik nějaké širší shody,“ říká Svoboda.

Co české společnosti chybí k tomu, aby důstojně oslavila výročí 17. listopadu? Svoboda se domnívá: posun společnosti od „krvelačných“ animozit k hledání konsenzu.

„Zatím jsme spíše svědky všeobecného vylévání žluči do myšlení a společenského cítění. To pocit štěstí a spokojenosti nikomu nepřinese,“ uvedl režisér na závěr.