Tým mladých výzkumníků (S. A. Legotin, A. A. Krasnov, K. A. Kuzmina, Y. K. Omelchenko) pod vedením profesora Viktora Murasheva (vedoucího katedry polovodičové elektroniky a polovodičové fyziky) vyvinul monokrystalickou betavoltaickou technologii ve spolupráci s OPTRON a RITVERTS GmbH.

Prof. Murashev: „Lidé si sice dělají starosti, když slyší, že ta baterie na elektrickou energii transformuje radioaktivitu, ale je to bezpečné. Existují různé druhy radiace. Paprsky beta na rozdíl od nebezpečných paprsků gama schopných pronikat hluboko do lidského těla mají jen nepatrnou pronikavost (méně než 50 µm). Ten radioaktivní nikl je navíc uvnitř baterie spolehlivě odstíněn.

Po těchto zdrojích je vysoká poptávka kvůli energetické hustotě radioizotopů, která je srovnatelná s lithiovými bateriemi. Radioiztopové baterie lze rovněž zabudovat do rychle se rozvíjejících mikromechanických systémů. Podle vývojářů jsou to betavoltaické články o nízkém výkonu 10 nW, které mohou lze provozovat ve stabilním režimu až 100 let a jsou tedy určeny pro zařízení s dlouhou životností o nízkém příkonu, která nevyžadují žádnou údržbu.

Mohou to být senzory nebo detektory nebo připravené vysílače, jako jsou detektory plynů v uhelných dolech a detektory požárů nebo energetické zdroje na meteorologických stanicích v těžko přístupných oblastech nebo zařízení využívaná obranným a kosmickým průmyslem.

Prof. Murashev: „Této baterie lze používat jak jako nezávislého energetického zdroje, tak jako pomocného zdroje v kombinaci s akumulátorem nebo kondenzátorem. Akumulátor a kondenzátor se postupně vybijí a ztratí výkon. Naše baterie to může napravit a udržovat takový kondenzátor provozuschopný.“

„Obecná znalost nás poučuje o tom, jak rychle se lithium-iontové baterie v nízkých teplotách vybíjí. Pro betavoltaické baterie v tomto ale není žádné omezení, protože jejich účinnost a elektrická výkonnost naopak s poklesem teplot stoupá. To umožňuje jejich využití při výzkumu Arktidy a Antarktidy.

Zamýšleným konečným cílem projektu je výroba křemíkových betavoltaických měničů energií. Hlavním omezujícím faktorem je však cena Ni-63. Vývojáři doufají, že se Ni-63 bude brzy vyrábět průmyslově, což sníží nákladnost koncového výrobku asi desetinásobně a způsobí to širokou dostupnost betavoltaických baterií.