Maas zdůraznil, že pro Německo „je otázka reparací uzavřena“. Poznamenal však, že země cítí povinnost „pamatovat si zločiny nacistů“ i poté, kdy zmizí jejich poslední svědek.

Dříve polský prezident Andrzej Duda uvedl, že otázka reparace ze strany Německa za škody, které byly způsobeny Polsku během druhé světové války, je stále otevřená.

Otázka válečných reparací

V dubnu polský místopředseda Sejmu Janusz Szewczak oznámil, že Varšava bude požadovat od Německa platbu ve výši nejméně 900 miliard dolarů jako reparace za škody způsobené zemi během druhé světové války. Szewczak zdůraznil, že požadavek na odškodnění je spojen se skutečností, že Polsko by bylo prosperující zemí, kdyby nacisté tuto zemi nedrancovali a nespáchali na polském území závažné zločiny.

Diskuse o válečných reparacích začala v Polsku v roce 2017, kdy předseda strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński uvedl, že „země se nikdy nezřekla odškodnění od Německa“. Polské orgány se domnívají, že země utrpěla „kvůli okupační politice Berlína největší ztráty ve vztahu k celkovému počtu obyvatel a národnímu dědictví ze všech evropských zemí“.

18. dubna příkladu Poláků následovalo Řecko, kdy se parlament země také rozhodl požadovat od Německa reparaci. Athény odhadly škodu na 278,7 miliard eur.

Německá vláda opakovaně prohlašovala, že se nechystá platit odškodnění Polsku. Berlín se domnívá, že již zaplatil poměrně velké reparace a že není důvod zpochybňovat polské odmítnutí reparací v roce 1953.

Miliardy korun pro Česko od Německa

Není promlčená otázka válečných reparací i pro Českou republiku. V lednu předseda SPD Tomio Okamura uvedl, že poslanci hnutí interpelovali ministra zahraničí Tomáše Petříčka ve věci reparací Německa za škody způsobené Československu za druhé světové války. Podle Okamury z odpovědi ministra vyplývá, že tento nárok reálně existuje, ale vláda ho nepovažuje za vhodné vymáhat.

Z pohledu šéfa SPD při takovém stavu věcí vzniká otázka, kdo ve skutečnosti ve válce vyhrál a kdo prohrál. Okamura ujistil, že se jeho strana přidá k pozici polského prezidenta a bude usilovat o projednání této otázky v českém parlamentu. Získané prostředky podle něj je potřeba nasměrovat na strategické investice a kumulování bohatství národa.