Noviny Daily Beast uvádějí, že ruský projekt na přepravu zemního plynu našel silného zastánce přímo v americkém senátu, který má nejen určitý vliv v konzervativní části republikánské strany, ale je také přítelem amerického prezidenta  Donalda Trumpa. Zdroje deníku ve výboru pro zahraniční politiku uvádějí, že senátor Paul už dlouho „pracuje proti sankcím ohledně projektu Nord Stream 2, který významně rozšíří dodávky ruského plynu do Německa“.

Poslední „ruský skandál“ spojený se senátorem za stát Kentucky Randem Paulem vypukl loni, když sám senátor Paul upřímně řekl americkým sdělovacím prostředkům, že osobně přivezl dopis od prezidenta Donalda Trumpa ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi do Moskvy. Je jasné, že takové delikátní úkoly nejsou nikdy náhodně svěřovány náhodným lidem, a tisk dospěl k logickému závěru, že senátor Paul je Trumpovým důvěrníkem, s nímž americký prezident nejen hraje golf, ale nebojí se mu svěřit korespondenci, kterou není ochoten svěřit Ministerstvu zahraničních věcí USA nebo CIA. Nyní je republikánský senátor z Kentucky nejen nazýván osobním přítelem amerického prezidenta, ale je také podezříván z toho, že on a jeho tým geopolitických odborníků vážně ovlivňují strategii zahraniční politiky Donalda Trumpa, což velmi znepokojuje příznivce značného vyostření vztahů s Moskvou.

Je třeba poznamenat, že senátor Rand Paul je ve svém přesvědčení neochvějný a je mu lhostejný mediální nátlak. Na vrcholu protiruské hysterie, kdy republikánští senátoři a kongresmeni považovali za nutné ohrožovat Rusko sankcemi a obviňovat Kreml ze všech smrtelných hříchů, zachoval republikánec z Kentucky ledový klid a učinil skandální prohlášení, že je třeba navázat normální vztahy s Ruskem. „Bylo mi ctí doručit dopis prezidenta Donalda  Trumpa kanceláři prezidenta Vladimira Putina,“ prohlásil v roce 2018 a zdůraznil potřebu komunikace mezi oběma prezidenty, jakož i spolupráci mezi ruskými a americkými zákonodárci a dokonce i rozšíření kulturní výměny mezi Spojenými státy a Ruskem.

Dalo by se předpokládat, že v podmínkách protiruského honu na čarodějnice ve Spojených státech by byl politik s takovým zdravým postojem zcela izolován a nemohl by ovlivnit jednání amerických zákonodárců ohledně sankční politiky ve Washingtonu. Ukázalo se však, že tato praxe je složitější než teorie, a americká média s překvapením konstatují, že senátor Paul dokázal alespoň v senátním výboru pro zahraniční politiku dosáhnout odložení projednávání zavedení sankcí proti Nord Stream 2, a současná situace je nutí k závěru, že se mu také podaří zasít pochybnosti o rozumnosti uvalení sankcí v myslích ostatních senátorů.

Je jasné, že takový „lobista za odmítnutí sankcí“ bude obviněn z práce pro Kreml, Gazprom a ruské speciální služby, ale pokud se podíváte na text dopisu, který unikl do tisku a který ve skutečnosti i donutil senátory (alespoň v současné chvíli) nejednat o balíčku sankcí proti Nord Stream 2, ukáže se, že argumenty proti sankcím jsou ve skutečnosti zcela proamerické, a nikoliv proruské. Navíc: senátor Rand Paul ve skutečnosti opakuje argumenty expertů na energii a odborníků Stratfor, kteří uvádějí, že USA způsobují samy sobě geopolitické škody, když se snaží zastavit výstavbu Nord Stream 2.

„Před hlasováním by měl výbor ( pro zahraniční politiku senátu - red.) zvážit, zda sankce proti našim spojencům v NATO, jakož i vůči neutrální třetí straně (Švýcarsko - red.), jsou dobrou protiruskou strategií,“ píše Rand Paul ve svém dopise a varuje před důsledky protiruských sankcí: „Vyzývám své kolegy, aby tento přístup znovu zvážili. Pokud budeme pokračovat tímto způsobem, pokud nakreslíme čáry, které nelze překročit, pokud se budeme chovat ke svým přátelům stejně jako se chováme k našim nepřátelům, pak jsme to my, a ne někdo jiný, kdo zavinil, že budeme mít méně přátel. Naléhavě vás žádám, abyste se proti tomuto návrhu postavili.“

Je snadné si povšimnout, že senátor ze státu Kentucky se věnuje poněkud nevděčnému podnikání: snaží se kolegům vysvětlit, že dlouhodobé geopolitické zájmy samotných Spojených států jsou důležitější než příležitost předvést se v televizi před novináři, kteří se jich budou nadšeně ptát na těžké boje senátorů proti Putinovi a Gazpromu. Dosud si vede docela dobře, ale nelze vyloučit, že se jedná o dočasný jev a že sankce nakonec senátním výborem pro zahraniční politiku a poté senátem projdou.

Důležitá je druhá věc: demarše senátora Paula může být vnímána jako jeden ze signálů možná pomalé, ale přesto racionalizace americké zahraniční politiky, která želvím tempem přichází k poznání, že  nelze rozdrtit všechny kolem sebe sankcemi a že alespoň s některými geopolitickými hráči (možná s výjimkou Číny) budou muset jednat. V posledních měsících hovořili ve prospěch normalizace vztahů s Ruskem (i když za velmi odlišných podmínek a ve velmi odlišných kontextech) zástupci diametrálně protichůdných částí americké elity, od pravicového ultrapopulistického a šedého kardinála Trumpovy kampaně Stephena Bannona až po levicovou redakční radu antitrumpovských novin New York Times.

Možná na konkrétním příkladu sankcí proti Nord Stream 2 i větší část americké elity pochopí destruktivitu své zahraničněpolitické strategie, ale pokud k tomu nedojde, budou tím trpět především zájmy samotného Washingtonu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce