Válková tvrdí, že z počátku byla vůči Istanbulské úmluvě sama skeptická, po jejím pozornějším nastudování však změnila názor. Nyní chce přesvědčit premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, aby byla předložena Sněmovně pro debatu, která, jak doufá, skončí ratifikací. V minulosti byla tato mezinárodní smlouva terčem ostré kritiky, a to i některými poslanci ANO.

„Pana premiéra jsem požádala o prostor českou veřejnost přesvědčit, uklidnit a vysvětlit jí, že se úmluvy bát nemusí. Pokud se mi to nepodaří, tak si myslím, že Poslanecká sněmovna její ratifikaci neschválí,“ cituje ji server Aktuálně.cz.

Podle lednového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění většina veřejnosti o úmluvě neví nebo na ni nemá jasný názor. Pro její schválení se vyslovilo 18 % dotázaných, zatímco proti bylo 13 %.

Ovčáček reagoval na úsilí Válkové na svém Facebooku a označil úmluvu za zlo, proti kterému je třeba bojovat.

„Paní profesorka by si měla uvědomit:‪ Zlo musíme umět rozpoznat a bojovat s ním. Jinak se propadneme do temnoty,“ napsal ve středu Ovčáček.

Nový překlad

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (neboli Istanbulské úmluvě) vznikla v roce 2011 a dosud ji ratifikovalo 33 států. Česko ji podepsalo v roce 2016, ale spolu s další desítkou zemí ji zatím neratifikovalo. Válková uvedla, že kolem 60 poslanců si není jistých, jak na dokument reagovat.

Podle ní kolem úmluvy v Česku panuje řada mýtů a mnozí kritici se domnívají, že jde pouze o zástěrku pro prosazení tzv. genderové ideologie. Mnohým v úmluvě vadí užívaní termínu „gender“. Zmocněnkyně pro lidská práva však upozorňuje, že v novém překladu je tento termín nahrazen slovem „pohlaví“, který má být ke slovanským jazykům bližší.

„Úmluva nemění postavení mužů a žen ve společnosti,“ je přesvědčena Válková. „Malé nahlédnutí do úmluvy a přesnější překlad mě přesvědčily o tom, že tuto úmluvu můžeme bez obavy ratifikovat,“ tvrdí.

O dokumentu hodlá jednat i s kardinálem Dominikem Dukou, který úmluvu ostře kritizuje. Válková je přesvědčena, že dokáže kardinála přesvědčit, aby změnil názor.

„Řekla jsem mu, že jsem také konzervativní a věřím v tradiční hodnoty a že se nemusí bát, že bych podporovala něco, co odporuje křesťanskému pojetí rodiny,“ uvedla.

Válková zdůrazňuje, že většinu opatření, která Istanbulská úmluva vyžaduje, Česko již má zakotvené ve svém právním řádu. Problém ale vidí v jejich reálném naplňování. Oběti násilných trestných činů příliš dlouho čekají na odškodnění a země nemá dostatek azylových domů pro oběti těchto činů. Problém Válková vidí i v prevenci. Skepticky se vůči úmluvě staví ale i premiér Andrej Babiš.

„V současné době převládá v Poslanecké sněmovně spíše konzervativní nálada, která by mohla vést k tomu, že většina lidí z důvodu, že si myslí, že jde o genderově orientovanou úmluvu, která prioritně nechrání oběti násilí, ale zavádí jiné sociálně-kulturní vzorce chování, by doporučila úmluvu neratifikovat. Myslím si, že by to byla hrozná škoda,“ poznamenala.

Opozice církve

Loni kardinál Duka spolu s představiteli řeckokatolické církve, Jednoty bratrské, Církve adventistů sedmého dne, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a. v. a Církve bratrské podepsal společný dopis, ve kterém vystupuje proti ratifikaci úmluvy.

V něm tvrdí, že Istanbulská úmluva není přínosná, neboť všechny země EU včetně České republiky mají dodržování lidských práv a svobod zakotvené ve svém právním řádu a v dalších mezinárodních smlouvách. Podle signatářů však obsahuje řadu nepřijatelných a „pro státy a kulturu Evropy destruktivních prvků“.

Konkrétně se například jedná o degradování vztahu mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil. Vadí jim například preambule úmluvy, která mimo jiné obsahuje následující sdělení:

„S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji (…) S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům.“

Podle církevních zástupců jsou tak muži předem vnímáni jako potenciální násilníci.

„Dokument vychází z přesvědčení, že muži v historii uplatňovali násilí s cílem podřídit si ženy, a proto je nutné každé násilí na ženě chápat genderově. Chlapci a muži jsou tu a priori vnímáni jako potenciální pachatelé násilí a sankce proti nim nejsou považovány za diskriminaci,“ stojí v dopise.

Co je genderová orientace?

Církevním představitelům se nelíbí zavádění umělých kategorií, které se vztahují na gender nebo genderovou identitu. „(Strany, pozn. red.) budou vycházet z genderového chápání násilí vůči ženám a domácího násilí a zaměří se na lidská práva a bezpečnost obětí,“ stojí v článku 18, odstavec 3 úmluvy.

Opatření zaměřená na ochranu práv obětí mají být podle článku 4 mimo jiné implementována bez diskriminace na základě genderu nebo genderovou orientaci.

„Když opomineme obecnou nepřehlednost ve výčtu sexuálních orientací, pojem genderová identita není definován vůbec. Příslušnost k případně diskriminované skupině se ve skutečnosti opírá o subjektivní a v čase proměnlivé sebepojetí jednotlivce,“ upozorňují zástupci církví.

„Je nepřípustné, aby takový konstrukt legitimizoval kontrolování společnosti ve všech oblastech, a dokonce aby umožnil kohokoliv trestat za to, že v dané chvíli nerozeznal genderovou identitu druhého. Je-li deklarovaným úmyslem Istanbulské úmluvy prevence proti násilí na ženách, musí být především jasné, kdo je tím míněn,“ pokračují.

Dále poukazují na to, že „některé neziskové organizace systematicky vyhledávají nové položky do svých seznamů diskriminovaných menšin“.

Místo toho vyzdvihují cíl, kterým je dosažení genderové harmonie, jež stojí na rovnosti v důstojnosti a uznání v rámci biologické i sociokulturní odlišnosti.