Následující setkání s panem doktorem Uzlem by mohlo mít podtitul, aneb Co možná nevíte o známém českém sexuologovi, gynekologovi, regionálním politikovi a showmanovi.

Pane doktore, jsme v Praze v Novém Světě. Je tu kostel, nese jméno Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého. Jak na vás působí fakt, že máme v Praze vojenský kostel?

Uzel: Když jste řekl, že se setkáme u Vojenského kostela, zaskočilo mě to. Protože jinak samozřejmě vím, kde je kostel Jana Nepomuckého. Že je vojenský, to jste mi udělal velkou radost. Málokdo ví, že jsem majorem armády ČR v záloze. Major zdravotní služby – to je poměrně dost vysoká šarže. Je to vlastně také částečně můj kostel. Mám zcela jednoznačnou představu, že hradní stráž, než jde do stráže, tak si sem do kostela může zajít pro požehnání. 

Je teď v Praze děsné horko, snažíme se symbolicky porozhlédnout se okolo. Nový Svět, bývalé hradčanské předměstí, je znám tím, že zde působily slavné osobnosti včetně hvězdopravce Tycha de Brahe…

Navíc tu z každého okna kouká nějaká hezká slečna… Když jsem tu byl po válce s maminkou v roce 1947, tak to tu bylo oprýskané. (Pohled zabloudil na dveře se štítem v podobě jízdního kola s červenými trenýrkami.) Toto je dům U Červených trenýrek? Zdá se, že trenýrky jsou na lišce.

Z pověstí známe rezaté lišky podšité. Zdejší Nový Svět se atmosférou vymyká ostatní Praze, třeba tady lišky dávají přespolním cestovatelům dobrou noc.

Místní se tu pravděpodobně všichni znají navzájem. A zdraví se.

(S panem MUDr. Uzlem jsme poté zakotvili v zahrádce restaurace Nový Svět)

V populárních časopisech (nejen českých) pořád straší kornatěním tepen. Bojíte se? Jako lékař?

Cévy kornatí každému poměrně stejným tempem. Spíše je to dáno geneticky. Může za to vysoká hladina cholesterolu. Není to ani potravou, jako geneticky. Marná sláva, někdo se s tím už narodil a může užívat léky jaké chce.

Nás pány zajímá, zda toto všechno „nebude mít vliv na funkci“?

Svádí se na funkci kdeco. Jakýsi celosvětový kongres se jmenoval sexualita a obezita. Byly konstatovány různé negativní zkušenosti s obezitou. Obezita je jistě rizikový faktor. Že by to přímo ohrožovalo sexualitu, to se nedá říci.

Třeba Romantik Hotel U Raka.

Co ceny v Novém Světě?

Pivo – 75 korun! (Jsme v luxusním místě Prahy, pozn. Drahé je tu všechno.) To je za pivo tedy dost.

V TV kdysi byla reklama na jiné pivo, vzpomínám si, že na braník (tohle pivo si dáme s panem doktorem někdy příště). Reklamní slogan zněl přibližně takto: „Ta pěna, to jsou alpské ledovce. / A ta barva, to jsou Zlatý písky. /A takhle, kamaráde, šumí Niagara. (pivní pěna vydává šum…) / Tak vidíš, kam bys chodil? Celý svět sem přijde za tebou!“ Vy sám cestujete-li?

Jak šumí Niagara, vím dobře, byl jsem tam letos 15. května. Splnil jsem si svůj celoživotní sen. Navštívil jsem Metropolitní operu v New Yorku. Tam jsem viděl Rigoletta ve fantastickém provedení. Celý život jsem se tam těšil. Seděl jsem v první řadě za dirigentem. Lístek jsem měl koupený samozřejmě tři čtvrtě roku s předstihem. Pak jsem neodolal, z NYC jsme jeli vlakem na Niagarské vodopády. Osmihodinová cesta stála za to. Ze strany kanadské je lepší výhled na vodopády. Pro majitele evropského pasu dnes není velký problém v dotyčném místě překročit kanadskou hranici. Ubytovali jsme se v místním hotelu přímo s výhledem na Niagarské vodopády. Řeknu vám, že šumí i při zavřených oknech. Měli jsme je před sebou jako na dlani. V noci jsou barevně nasvícené. Je to paráda. Mám v živé paměti tento pěkný výlet.

Jste také divadelník. Hrál jste v dílech, vzešlých z tvůrčí dílny známého scenáristy Gustava Oplustila. Gustav Oplustil je navíc významný „televizák“ a „rozhlasák“… Mohl byste nám jakožto člověk i od uměleckého fochu zazpívat pár taktů písničky o tom, jak „temně hučí Niagára“?

(zpívá) Temně hučí Niagára, temně hučí do noci… Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.

To je krásná píseň. Znáte vtip, jak byla na Niagaře výprava českých učitelek. Průvodce říká: „Dámy, kdybyste na chvíli zmlkly, třeba byste uslyšely, jak Niagara hučí.“

Ano. Tvar hrušky má obyčejně tvar ženského těla. Toto je pas, zde jsou hýždě, ano? Což je pro porodníka pohled nesmírně lákavý, protože když vidím před sebou kráčet dámu, která má ty hýždě objemnější, tak to ve mně vzbudí pozitivní emoce. Ta bude rodit! To bude radost! Zatímco ty štíhlé gymnastky, tam to vidím na císařský řez.

Z vás mluví poezie.

„A víte, že ano? Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným. Hle, kyv slunečníku a tato tvář, kdysi hrůzná. […] Uprostřed žírných polí je dosti dvorců bílých ve smyslu národního básnictví, z býčků jsou voli, jalovice jsou stelné a ten tam je máj.“  To je Vančura, rozmarné léto…

(Doktor Uzel dále ve videu zarecitoval báseň Vítězslava Nezvala „Král a vosa“.)

Když pro širší veřejnost recituji tuto Nezvalovu báseň, dávám hádanku. Ptám se, kdo napsal tento kus o králi, který důvěřoval tvoru, který má žihadlo. Pokud jsou přítomné učitelky češtiny, vždy vědí.

Jste vy pivař nebo vinař. Právě se chystáte smočit si knír v pěně pivní…

Spíše vinař. Avšak v pravé poledne v zahradní restauraci si dám pivo. Chce to příležitost. V USA jsme byli v Institutu plánovaného rodičovství. Byli jsme tam s panem doktorem Zvěřinou. Američané se nad námi pohoršovali, že pijeme pivo v poledne. Říkali kriticky: „Teď v poledne. Vždyť ještě budeme pracovat!“ My na to odvětili: No právě proto!“ V tomhle jsou Američané pokrytci. Pijí tam pivo z papírových sáčků, aby to zamaskovali. Na rautu, na vědecké konferenci, blíží se fotograf a oni hned drží skleničky vzadu za prdelí a vypadají, jako by čekali na urologii. Komentují to: „přece se nebudeme fotografovat s alkoholem!“ Alkohol přece přispívá k mezilidské komunikaci.

„Karel IV. u nás zavedl víno, a ne chmel.“ Dle vás: „In vino nebo in pivo Veritas?“

Platí asi univerzálně, že v alkoholu je pravda (pivu, slivovici, vínu…) C2H5OH. Alkohol rozvazuje jazyk.

Když máte rozvázaný jazyk, jakým jazykem hovoříte?

Česky a slovensky, polsky, rusky… Týrali nás ruštinou na VŠ. Umím celou anatomii rusky. Četli jsme Tarase Bulbu v originále i Evžena Oněgina (tzv. dopis Taťány).

(Ve videu se můžete podívat, jak MUDr. Radim Uzel přednesl na požádání bajku Ivana Andrejeviče Krylova Vlk a jehně /Волк и ягненок/.)

Museli jsme se za trest se spolužačkami naučit dramatizaci Krylovovi bajky, tedy kvůli tomu, že jsme v hodině dělali bordel. Rozdali nám role, dělal jsem v té bajce vypravěče. Dnes, v mých osmdesáti letech, si pamatuji dokonce i role svých spolužaček.

Následovala krátká symbolická vycházka po Novém Světě. V Praze bylo opravdu značně horko. MUDr. Radim Uzel zapěl velehradský cyrilometodějský zpěv (Dědictví otců, zachovej nám, Pane!): „Bože, cos ráčil před tisíci roky…“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce