Jeden z vítězů patřičné soutěže, výtvarník Jakub Nepraš uznal, že ho nadchla „prebiotická polévka“, tedy stav, v němž se před „statisíci miliony let částice nudily, a pak začaly inspirovat samy sebe.

Domnívá se, že se prostor metra (v jeho případě stanice Pankrác) může interaktivně proměňovat třeba pomocí světla do různých nálad, přičemž takových interakcí pohyblivých objektů může být mnoho.

Navíc i eskalátory Nepraš se rozhodl projektovat originálním způsobem. Ty by podle jeho představy měly měnit divákovu perspektivu.

„Jedete nahoru a díváte se, co se to před vámi vynořuje,“ poznamenal Nepraš. Dodal, že v tomto případě může jít o asambláže ze skla, kamene, dřeva, nerezu či o pohyblivý obraz.

Další vítěz, Vladimír Kokolia, který má stvořit vizuální podobu stanice Olbrachtova, vychází z toho, že lidé mívají v metru chvilku čekání.

„Metro je produkt každodennosti, každodennost je pro mě velká síla. A čekání v metru je docela vzácný moment, lidé nevědí, kam s očima,“ poznamenal Kokolia.

Jeho vize se podobá pohledu shora na čekající lidi. Podle názoru umělce má jeho dílo zpříjemnit prostor, ale nebýt pouze uměním.

Jakmile se informace a fotografie dotyčných návrhů dostaly na sociální sítě, hned se začaly objevovat vesměs kritické poznámky.

Někteří komentující zpochybnili nutnost takové soutěže, když existuje řada dalších důležitějších problémů.

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj