Fialovy sny

Petr Fiala plánuje semknout řady stran konzervativně-liberálního proudu a v jejich čele vyhrát příští volby do Poslanecké sněmovny. Ano, ty, které se uskuteční na podzim roku 2021.

Pamatujete film Jak básníkům chutná život? Učitel Hájek si tam hezky naplánoval svou budoucnost. Nejdříve svatba, a pak jen samá pozitiva a sociální jistoty, včetně automobilu za pět a tři čtvrtě roku. Stejně to má nejspíše i profesor Fiala. Nejdříve sňatek s pravicovými stranami a za dva roky a tři měsíce vítězství ve volbách.

„Chci sestavit vítězný tým, abychom porazili Andreje Babiše (ANO) ve volbách do Sněmovny 2021. Abychom mohli udělat nutné reformy: v boji s byrokracií, ve školství, v digitalizaci, v penzích, abychom snížili daně. Abychom konečně stavěli dálnice. Zkrátka, abychom překonali současnou bezobsažnou politiku, marketingové šílenství, vládní bezradnost a rozdávání a posunuli naši zemi mezi nejlepší na světě,“ řekl českým médiím Fiala.

To znamená, že by asi chtěl, aby sněmovní Demokratický blok měl pevnější základy a nescházel se jen tehdy, když je třeba imitovat pokus o vyjádření nedůvěry vládě. Je to ale v podmínkách české politické reality možné? Jak jsme v minulosti viděli, liberální strany mají problém najít společnou řeč. Bude to nyní jiné? Piráti už s ODS odmítli uzavírat jakékoli spojenectví.

Je Fiala připraven paktovat se s kýmkoli?

Na plán občanských demokratů, jak odstranit ANO a Andreje Babiše, se Sputnik zeptal politologa Tomáše Doležala. 

„Předně je otázkou, zda politické strany, které profesor Fiala zvažuje spojit v předvolebním bloku, patří vůbec do „konzervativně-liberálního proudu“. Dle původních významů těchto termínů spíše nikoli. Rozhodně tam nepatří Piráti, které profesor Fiala také vyzval ke spolupráci (jakkoli ji oni následně odmítli), definici konzervatismu v žádném případě nenaplňují ani STAN, TOP 09 – a do značné míry ani současná ODS. Všechny tyto strany, i KDU-ČSL, jsou dost vzdáleny i od klasického (původního) politicko-ekonomického liberalismu. Maximálně lze hovořit o určité formě „nového“ či levicového liberalismu, popř. o liberálním socialismu,“ uvedl Doležal v odpovědi pro Sputnik.

Samotná myšlenka předvolebního bloku však podle něj má racionální jádro. „Mohla by zabránit úplnému propadu hlasů pro KDU-ČSL, STAN a TOP 09, které – v případě samostatné kandidatury – balancují na hraně pětiprocentní uzavírací klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny. V případě českého volebního systému také platí, že, vzhledem ke kombinaci D'Hondtovy metody převodu hlasů na mandáty a malé velikosti 10 ze 14 volebních krajů, jsou zvýhodněny tzv. velké strany (se ziskem na úrovni 20 % hlasů a vyšším). A naopak, malé strany jsou znevýhodněny, přičemž zisk 5 % prakticky v těchto 10 malých krajích nestačí na zisk mandátů. Proto ve volbách 2017 získal STAN mandát pouze v 6 volebních krajích, TOP 09 dokonce pouze ve 4. Zjednodušeně řečeno, neplatí zde základní aritmetika. Např. 15 % je v tomto případě více než 3x5 % a podobně,“ vysvětlil odborník.

Blok ANO 2011, SPD, Trikolóra, KSČM má vyšší preference

Zároveň ale platí i jiné politologické pravidlo. „Počet hlasů pro koalici určitých politických stran je prakticky vždy nižší než součet počtu hlasů, které by tyto strany získaly, pokud by kandidovaly samostatně. Opět příklad – mnozí kmenoví voliči ODS nikdy nedají hlas uskupení, ve kterém bude i KDU-ČSL (nebo TOP 09), a naopak. Čili potenciální výhoda koncentrace hlasů bude celkem jistě oslabena celkovým poklesem jejich počtu,“ řekl Doležal.

Je zde ale i další faktor, tzv. aditivní klauzule pro koalice v českém volebním zákoně. „To znamená, že volební koalice dvou stran musí pro postup do skrutinia získat 10 %, koalice tří stran 15 % a koalice čtyř stran 20 %. Samozřejmě je možné toto pravidlo účelově obejít, a to vytvořením různých ad hoc uskupení po slovenském vzoru, anebo typu „TOP 09 s podporou Starostů“, pro která by platila uzavírací klauzule 5 %. Ale tohoto faulu by určitě plně využila politická konkurence a ani mezi potenciálními voliči by nezůstal bez odezvy. Jestliže se tedy nynější součet preferencí ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN pohybuje v rozmezí 22-30 %, je velmi pravděpodobný volební výsledek na spodní hranici tohoto intervalu, což by znamenalo nenaplnění základního cíle tohoto potenciálního spojenectví – zvítězit ve volbách a získat od prezidenta republiky pověření k sestavení vlády. A s vysokou pravděpodobností by tento blok nedisponoval většinovou podporou ve Sněmovně ani v součtu s mandáty pro Piráty a ČSSD. Naopak, touto většinou může podle současných odhadů s přehledem disponovat blok ANO 2011, SPD, Trikolóra, KSČM,“ říká renomovaný expert.

Co si vůbec přejí voliči? 

Proč se pravicovým stranám nedaří spolčit proti ANO? Co jim brání? Ambice? Ego předsedů? Podle politologa tyto faktory určitě také hrají roli: „Ale zásadnější mohou být spíše racionální důvody popsané v odpovědi na předchozí otázku, plus třeba i některé významné programové rozpory, obavy z „vykroužkování“ kandidátů s disciplinovanou voličskou základnou, obavy z povolebního uspořádání, kdy by některé subjekty bloku nemusely splňovat podmínku pro vznik samostatného poslaneckého klubu, složitost procesu vyvažování v procesu sestavování kandidátních listin a podobně.“

Je tu zásadní otázka, v první řadě pro Petra Fialu. Má většinový český volič vůbec zájem o liberální ideologii? Preference stran vypovídají něco jiného.

„Musíme rozlišovat. Většinový volič určitě akceptuje základní zásady politického liberalismu – vládu práva, svobodu jednotlivce, svobodu projevu, pluralismus a volnou soutěž politických stran, svobodu vlastnictví, podnikání, shromažďování, sdružování atd. Významné voličské segmenty určitě akceptují a respektují i zásady ekonomického liberalismu. Ale většina voličů zároveň opakovaně dala najevo, že nemá zájem o ideologii tzv. liberální demokracie, což je pouze poměrně zavádějící termín pro limitovanou demokracii, odmítání respektu k volebním výsledkům, šíření nenávisti vůči těm skupinám občanů, které nevyznávají základní axiomy eurounijního mainstreamu, podporu diktátu elit a menšin nejrůznějšího typu, útoky na suverénní národní stát, cenzuru, potlačování svobody slova, neobolševické kádrování a tak dále. Což je zároveň ideologie, rétorika a programatika, ke které se do značné míry a v mnoha ohledech blíží a hlásí právě strany potenciálního volebního bloku okolo ODS a spol.,“ říká Doležal.