Emanuel Macron pořádá v poslední době jednu vojenskou show za druhou, píše Der Spiegel. Dne 14. července, u příležitosti výročí dobytí Bastily, se zúčastnil představení nové ponorky Suffren, a poté informoval o vytvoření národního velení kosmických vojsk v rámci francouzského vojenského letectva. Stejně tak hostil vojenskou přehlídku, které se zúčastnili vojáci z 10 evropských zemí. Tím chtěl francouzský prezident ukázat svůj názor na společnou evropskou armádu, píše Der Spiegel. 

Paříž má přitom také dlouhodobý plán. Podle vojenského experta Pascala Bonifase má Evropa dnes dvě možnosti: buď bude i nadále pasivně přihlížet souboji mezi Čínou a USA, anebo začne hájit vlastní zájmy. Sám Macron tuto možnost označuje za „strategickou autonomii“, tedy za schopnost obejít se bez pomoci Washingtonu v případě, kdy by se něco stalo. 

V souvislosti s tím je vytvoření velení kosmických vojsk jedním z kroků směřujícím k této autonomii.

„Naše bojeschopnost v zahraničí je dnes zcela závislá na vesmíru,“ vysvětlil Xavier Pasco z pařížského Fondu strategických průzkumů. Rovněž zdůraznil, že rozvoj vojenských kosmických technologií vyžaduje miliardové investice. 

Určitou pomoc může, podle názoru Francouzů, v této věci poskytnout Německo. Problém spočívá v obsahu informací, které je zapotřebí sdílet. Posuzuje se také možnost francouzsko-německé spolupráce při stavbě ponorek, ale realizace tohoto projektu nebude kvůli složitosti konstrukce jednoduchá. Například ponorka Suffren se skládá ze 700 tisíc součástek a její montáž vyžaduje 70 milionů pracovních hodin. Pro srovnání si uveďme, že letadlo Airbus má 100 tisíc součástek, přičemž na jejich montáž je potřeba pouhých 50 tisíc pracovních hodin. 

Der Spiegel také uvádí, že Francie má dnes vyšší vojenské výdaje než Německo, jelikož činí 2 % národního HDP (Německo má 1,2 %). Paříž ale hodlá na obranu do roku 2025 vyčlenit až 300 miliard eur. Ostatní evropské státy tak budou muset značně zvýšit své výdaje na obranu, pokud chtějí dosáhnout francouzské úrovně. Ty však samozřejmě nemusí koncept „strategické autonomie“ považovat za správný. Například v Německu, které je ve vojenské sféře úzce napojeno na USA, nemá tento koncept moc zastánců.