Robert Frem, Čech, který soudí mezinárodní zločince, měl národu něco říci o organizaci, která funguje už 17 let a za tu dobu odsoudila 4 osoby.

Robert Fremr se snažil se tuto instituci obhájit. Ale spíše ukázal, aniž chtěl, na její bídu, upozorňuje na význam rozhovoru publicista František Roček.

Skepse již od počátku

První otázka byla doslova módní: Proč soudíte pouze konflikty v Africe? Má-li to být soud opravdu mezinárodní a globální, kdy třeba zažalujete Bašára Asada za chemické útoky na civilisty?

Otázka je zajímavá tím, že údajně chemické zbraně byly použity na omezeném prostoru v desítkách případů. Mnoho útoků mělo být podniknuto tzv. povstalci. Některé kvůli veřejnému mínění mohly být narafičené jako že jde o útoky syrské oficiální armády. Vrcholem podivnosti bylo varování Ruska, že válka v Sýrii končí a připravuje se proto fingovaný chemický útok, který se přičte na vrub oficiální syrské vlády. Za několik týdnů skutečně k tomuto podivnému útoku došlo, a Američané za trest vyslali do Sýrie houf křídlatých střel tak pečlivě zamířených, aby nezpůsobily žádnou škodu. Čili divadlo. A do komedie má vstoupit i soud v Haagu?

Soudce Fremr: „…musím být neutrální. Ale skutečně kdyby došlo k útokům, kde byly použity chemické zbraně, určitě by to zakládalo válečný zločin.“

Soud na politické baterky

Moderátor položil zdánlivě chlapáckou otázku: „… není tady ten váš soud jenom jakousi přetvářkou ve smyslu jsme skvělí, máme tenhle soud. Máme globální spravedlnost, ale realita je taková, že se aplikuje pouze na země, které nejsou až tak často předmětem diskusí světových politiků. Kongo, Uganda, Súdán, Pobřeží slonoviny, Libye, Keňa, Středoafrická republika, při vší úctě k těmto státům.“

Soudce odpovídá zcela neutrálně, jako průvodce muzeem mezinárodně soudních přání:

Soudce Fremr: „… V současné době se pozornost naší i paní prokurátorky zaměřila i na místa, která jsou poněkud konfliktnější, jako třeba při běžném vyšetřování v Gruzii, kde se eventuálně může dospět k závěru o určitém zapojení Ruska, předběžné vyšetřování, které by ráda vedla v Palestině, kde by ve hře mohl být Izrael. A zejména teďka situace v Afghánistánu, kdy teoreticky přichází v úvahu stíhání Američanů, stíhání Britů. Okamžitě, jak se k tomu přistoupilo, se zvedla obrovská kritika zejména velkých mocností, že je soud politizován.“

Odpověď je velmi zajímavá tím, že ukazuje na politické zaměření soudu. V Gruzii válečný střet zahájila Gruzie 7. srpna 2008 večer útokem (a plošným dělostřeleckým ostřelováním) Jižní Osetie, která se odtrhla od Gruzie, kam byla násilně přičleněna za Stalina. Ruská vojska útok zastavila a gruzínské jednotky rozprášila a vyhnala zpět na gruzínské území. I podle pozorovatelů OBSE útočníkem byla Gruzie.

V otázce Palestiny, kdyby nebylo arabských (palestinských) teroristických skupin, došlo by již k dohodě s palestinskou samosprávou. Pragmatici na obou stranách vědí, že jde o patovou situaci, která užírá oběma stranám finanční zdroje. Vojenský jestřáb generál Šaron jako šéf izraelské vlády nechal jednostranně stáhnout izraelské jednotky z pásma Gazy, aby si oblast spravovali sami Palestinci. Netrvalo dlouho a oblasti Gazy se zmocnila teroristická organizace HAMAS.

Vyšetřování v Afghánistánu je naprostou komedií, protože tam dochází od zimy 2001 ke kruté partyzánské a  občanské válce, ve které neporušují jakékoliv humanitární normy jenom ti, kteří jsou již mrtví. Oboustranný teror byl základem komunikace i přežití. Až od roku 2014, se stažením většiny západních vojáků z Afghánistánu, se snaží síly USA prezentovat jenom mírnou školitelskou tvář.

Moderátor ve svých otázkách nemohl dělat nic jiného než používat dávno ošoupaná klišé. Jako když řekl: „…Charta OSN zakotvila obecní zákaz použití síly v mezinárodních vztazích. Bylo to i průlomové potrestání viníků v norimberském procesu, ale válčit po roce 1945 se nepřestalo…?

Charty a úmluvy o jakýchsi právech mají jenom cenu papíru. Jsou využívány těmi, kterým se to hodí při prosazování své moci. Pokud jde o norimberský proces, z hlediska práva to byl polotovar. Je pravda, že zběsilost 2. světové války rozproudili nacisté, ale v průběhu války se ke zběsilostem přidaly i tzv. spojenci. Byl to jenom jednostranný akt pomsty v kultivovaném hávu. Plný podivností byl i tokijský proces s poraženými japonskými generály a státníky.

Soudce tohoto procesu B. V. A. Roling v knize Tokijský proces poukazoval na podivnosti, a hořké historické souvislosti, např. v souvislosti s haagskými úmluvami, kde holandská delegace žádala na jednáních v Haagu nutnou prodlevu mezi vyhlášením války a právem na zahájení vojenských akcí ¬ 24 hodin. A byli to právě Američané, kteří vetovali tento návrh, neboť by vyloučil možnost překvapivého útoku... (B. V. A. Roling, A. Cassese, Tokijský proces, MF 1995) A potom Američané brečeli jak byli Japonci nezdvořilí, když se najednou v prosinci 1941 objevili s bombami a torpédy nad Pearl Harborem. V nevysloveném kontextu těchto souvislostí hovořil dále soudce Fremr o budoucnosti podivného soudu, která má své angažmá:

Soudce Fremr dodal: „Upřímně řešeno, ideální by bylo, kdyby činnost nejen našeho soudu, ale i dalších, jako byl třeba jugoslávský nebo rwandský měla odrazující efekt. Pochopitelně nemá, a pokud se jedná o náš soud, tak dokud soud bude tak efektivní a dovolím si říct slabý jak je, tak tento efekt mít nebude. To znamená, teď se velice horlivě diskutuje speciálně reforma našeho soudu. Mluví se o tom, že by měl být efektivnější, silnější, že by měl dostat větší podporu, ale určitě to odvisí od podpory velkých států, protože bez podpory Spojených států, Ruska, Číny síla soudu bude pořád jen omezená.“

Politika soudcovou černou můrou

Moderátor připomenul, že největší konflikty dnešní doby mají podobu spíše vnitrostátní než, že by to byly nějaké válečné konflikty mezi dvěma suverénními existujícími státy – viz Sýrie, Libanon, Barma. Když státy páchají zločiny na vlastních občanech, brání se jakákoliv humanitární intervenci, i vojenské, soudní, je to vlastně vměšování do jejich vnitřních záležitostí. Jak argumentujete proti tomuto názoru?

Soudce Fremr: „…signatáři římského statutu, kterých dneska je 123, ti vlastně sami uznali, že tyto zločiny jsou zločiny, které i když sedí v jedné zemi, tak zasahují lidstvo jako celek, takže se zaslouží potrestání. Mimochodem tohle byl i princip norimberského tribunálu, a je pravda, že Spojené státy, které byly hlavním hybatelem a zakladatelem norimberského tribunálu, dneska tyto principy zpochybňují.“

Na otázku zda to není tím, že po 2. světové válce bylo zlo jasné, dneska je doba trochu jiná, přišla důležitá odpověď:

Soudce Fremr: „Já si myslím, že tady zabíháme už do politiky, diplomacie…“

Moderátor přešel do protiútoku: „Ale to s vaší prací souvisí, neříkejte, že ne, pane soudce.“

Soudce Fremr: „Já jsem nerad, ale bohužel v oblasti, nebo v případě působení u tohoto soudu, bohužel ano, ačkoliv já jsem byl velice rád po roce 1989, že veškerý politický tlak na moji činnost úplně vymizel.“

Podobně v případě, kdy moderátor chtěl od soudce nějaké hodnotící moudro k balkánské občanské válce v oblasti Jugoslávie, soudce se bráni:

Soudce Fremr: „… už jsme v oblasti, já bych řekl politiky. Já jsem prostě právník a soudce by měl být velice opatrný v tom, aby komentoval politické.“

Moderátor nakonec kapituloval a poslední otázka se týkala toho, že z pana soudce cítil skepsi.

Soudce odpověděl:

„…..Já jsem odešel k tomuto soudu a působil u rwandského tribunálu, z Nejvyššího soudu České republiky, a musím říct, že v roce 2021 v březnu mi vyprší mandát. Těším se zpátky právě proto, že tam nebudou žádné politické aspekty, které by hrály roli rozhodování. Tady, jak sám jste naznačil, přiznávám, jsou…. Já se přiznám, že jsem přicházel (k mezinárodnímu soudu) trošku s větším očekáváním, které jsem úplně nenaplnil, ale určitě je to vrchol mé profesní kariéry.“

Jak decentně pan soudce vyjádřil své zklamání z politikaření mezinárodního trestního soudu (ICC).

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)