Albatrosy, ač primárně cvičné stroje, vyzbrojené neřízenou municí se také aktivně účastní bojů proti teroristům v Sýrii a v Západem rozvrácené Libyi je nasazuje letectvo „Vlády národní jednoty“. Jeden z Albatrosů se Libyjské národní armádě generála Haftara nedávno podařilo sestřelit, pravděpodobně s použitím protivzdušného komplexu Pancir, dodaného ze Spojených arabských emirátů.
V českém letectvu byly letos v červnu poslední letouny původní série L-39 nahrazeny cvičnými modifikacemi bitevního letounu Alca, typy L-159T1/T2. I tato nová letadla využívají jako základu původní konstrukce a aerodynamické koncepce vzniklé v československých konstrukčních kancelářích.
Obdobně to platí o „Albatrosu nové generace“, letounu L-39NG, který však doznal výraznějších konstrukčních úprav – mj. dostal nově vyvinuté „mokré“ křídlo a v konstrukci letounu jsou široce využity moderní kompozitní materiály.
L-39NG však zcela jistě nenaváže na doslova globální rozšíření původního Albatrosu. Nové letouny čelí přímé konkurenci italského M-345 s nadnárodním koncernem Leonardo za zády, a tak projektu pomáhají držet rentabilitu spíše objednávky od společností zaměřených na výcvik.
A ještě jednou skutečností se „Albatros nové generace“ nevyrovná svému předchůdci: zastoupením domácích technologií. Například i tuzemské vystřelovací sedadlo VS-2 bylo nahrazeno britským Martin Baker Mk. 16.
Přitom úspěšný vývoj vystřelovací sedačky původního záchranného systému VS1-BRI, stejně jako dalších součástí letounu i celé nadčasové konstrukce, byl kolosálním úspěchem socialistického hospodářství, dokladem tehdejší kvality technického školství a vysoké technologické úrovně průmyslu v Československu. V době zrození VS1-BRI bylo Československo jednou z pouhých pěti zemí světa, které zvládly vývoj a výrobu záchranných systémů této kategorie pro proudová letadla.
Neméně obdivuhodná je z dnešního pohledu organizace masové výroby Albatrosů a také oprav a údržby letounů v mnoha zemích světa, včetně těch, kde bylo třeba vybudovat potřebnou infrastrukturu – s trochou nadsázky – na písku nebo pralesní zeleni.
A ještě na konci 80. let nechybělo mnoho k tomu, aby československý průmysl zvládl sám masovou výrobu dvouproudového motoru. Jednalo se o pohonnou jednotku DV-2, vyvinutou ve spolupráci sovětské konstrukční kanceláře Ivčenko-Progress a strojíren ZVL Považská Bystrica. Jeden z prototypů byl na konci 80. let kompletně vyroben v ČSSR, čímž jsme se – opět – dostali mezi „elitní klub“ nemnoha zemí schopných zcela samostatně produkovat tyto technologicky mimořádně složité agregáty.
DV-2 se dostal do pár kusů modernizovaných L-39MS. Stavu, kdy by Československo disponovalo většinou klíčových technologií včetně motoru a mohlo spustit masovou výrobu těchto vyspělých letadel, však zabránil listopad 1989.
Po rozpadu východního bloku a dodání exportních variant do Egypta a Tuniska program nadějného letounu i pohonné jednotky s vývojovým potenciálem v (bývalém) Československu skončil. Letouny dalších řad, zmíněné L-159 a L-39NG, už pohánějí motory americké.
Vynikající dobové video o letounu L-39 z roku 1976 lze zhlédnout na kanálu Vojenského historického ústavu zde.
A níže je zachycen Albatros útočící na teroristy v Sýrii: