„Pokud zmizí z povrchu Země včely, civilizaci budou zbývat pouhá čtyři léta existence.“ (Albert Einstein)

Slavný fyzik Albert Einstein se domníval, že lidstvo nepřežije bez včel déle než čtyři roky. Poprvé měl A. Einsteina takto citovat „Canadian Bee Journal“ již v roce 1941. Například časopis Nature v roce 2013 udával, že v centrální Evropě klesl počet včel; úbytek měl být hlášen i z jiných koutů světa. Jednu třetinu rostlin, které (sklízíme a) jíme, opylují právě včely, vyplývá z údajů z The Conversation. Poslední z citovaných zdrojů konstatoval úbytek i v roce 2016. Tento úbytek je místy na hranici tolerance, místy dokonce už za ní. 

The Conversation přinesl rovněž výčet tzv. „subletálních stresorů“ (nepřímo vedoucích ke smrti), které narušují obvyklý výkon a život včel. Sem patří mimo jiné výfukové zplodiny, nové třídy systémových pesticidů (neonikotinoidy). Portál psy.org udává, že exhaláty otupují schopnost včel vnímat pachy. Nemohou potom najít potravu. Pokud se přidají další faktory, nastává tzv. Colony Collapse Disorder (CCD). Tento termín fakticky znamená zánik včelích společenstev. 

„Na světě jsou dvě největší záhady života – člověk a včely. Starší jsou včely.“ (Wilhelm Bolsche)

V The Independent Jo Lamiri (2018) namítl, že Einsteinovi připisovaný výrok o kolapsu včel a civilizace by se měl ověřit, resp. zda Canadian Bee Journal citoval fyzika správně, přitom tentýž autor v článku vzápětí oznamuje, že třetina britských včel vymřela a 24 % evropských čmeláků patrně postihne stejný osud. Biodiverzita na planetě je narušena, dojde k významnému výpadku v potravním řetězci. Citlivým indikátorem změny jsou včely, výsledný efekt však dolehne také na člověka.

​„Stačí však bližší pohled na úl, aby člověk pochopil, že ani v tomto úlu už život není. Včely létají docela jinak, než jak je tomu u živých úlů, z nitra včelího domu se ke včelaři dostavuje docela odlišný pach, k jeho uším doléhá poněkud jiný zvuk. Když včelař poklepe na nemocný úl, místo aby uslyšel původní, okamžitou a hromadnou odezvu desítek tisíc včel, které by výhružným stahováním zadečků, zejména pak rychlým kmitáním křídel, vyluzovaly onen živoucí vzdušný bzukot, místo toho slyší jen ojedinělé ohlasy, dutě se rozléhající z různých míst osiřelého úlu…“ (L. N. Tolstoj, román Vojna a Mír)

„Kdykoli pozoruji velkolepou práci včel v úle, zdá se mi, že paprsek Boží moudrosti zazářil přede mnou.“ (René A. Réaumur)

Proč čtyři fatální roky do konce civilizace od vymření včel?

Einstein, a i narativ článků, které tu citujeme, soudí, že za tu dobu se vyšine z rovnováhy biologický a potravní systém, pokud včely opravdu vymřou. Zánik části vegetace a hmyzu ohrozí větší živočichy, například ptáky, omezí lidskou populaci, dojde k redukci potravy i potravin.

Výrazná změna v ekosystému se může přehoupnout přes tzv. ireverzibilní mez, zpoza které se již nepůjde vrátit k původnímu rovnovážnému stavu. O katastrofálních změnách v ekosystému hovoří také kniha „The Dust“ Charlese Pellegriniho (2009). Pakliže jsou včely obecně vnímány jako úžasné společenství, schopné mimořádné spolupráce mezi jedinci, z nichž sestává, není divu, že každý zánik takto dokonalého systému je zdviženým varovným prstem i pro lidskou civilizaci.

Poznámka: O fenoménu vymírání včel (Colony Collapse Disorder /CCD/ neboli tzv. syndrom zhroucení včelstev) hovoří anglický dokumentární film „Vanishing of The Bees“ (GB/2009) nebo irský film „Colony“ z téhož roku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce