Jedním z prvních těchto míst byl Antiwar.com, kde jsem byl denně přihlášen během kosovské války v roce 1999 (pro mě formativní zkušenost, v mnoha ohledech) a pořád se vracel k jejím odporným následkům. Sloupek Justina Raimonda „Behind the Headlines/Za titulky“ byl závanem čerstvého vzduchu ve smrduté bažině či mainstreamovém mediálním odpadu, kde se všichni řídili tím samým názorem, o kterém jsem už pár let předtím věděl, že je lživý, když jsem toto vše a více prožíval v Bosně.

Vypsal jsem svou frustraci ze lží, propagandy, falešných zpráv a porno krutostí do „esejí editora“, které skončily na několika webových stránkách. Nějak – nepamatuji si už přesně jak – se jeden z těchto textů dostal na Antiwar.com. Bylo to zrovna koncem roku 2000, kdy v Srbsku probíhala „barevná revoluce“. Tak si představte můj šok, když po mě natáhnul ruku Justin Raimondo a zeptal se mě, zda bych nechtěl být redaktorem pravidelné rubriky (fejetonistou) pro Balkán na Antiwar.com.

Jak by ne! A tak jsem to udělal.

Během příštích čtrnácti let jsem se od Justina hodně naučil – o psaní, o svobodě, o vytrvalosti. Tím čím jsem dnes, jsem z velké části díky psaní stovek článků a sloupků pro Antiwar.com.

Když oznámil, že má rakovinu, ale dobře reaguje na léčbu, doufal jsem. Když přestal psát a tvítovat, bál jsem se nejhoršího. Zemřel 27. června.

Věc svobody – a tou mělo být vykoupení Ameriky z impéria do republiky – ztratila jednoho z největších mistrů. Ztratil jsem svého kolegu a rádce. Ale Justinovo dědictví vydrží tak dlouho, dokud si ho lidé pamatují a pokračují s pochodní svobody, neútočení a míru, kterou tak dlouho držel.

Jeho dohled teď skončil. Nechť odpočívá v pokoji. Ale Antiwar.com je stále poblíž. A jeho současní autoři a redaktoři – bývalí absolventi, kteří se stejně jako já přesunuli k jiným věcem – ale pořád věří v jeho poslání – stále vedou boj proti válce a zvítězí.

Umožněme to.