Slyšeli jsme, že Československo dokázalo dělat tanky, že v ČKD pracoval velice schopný inženýr původem z Ruska. Mohl byste přiblížit, co to bylo za odborníka a na jakých pracoval projektech?

Vladimír Francev: Když Ing. Alexej Michajlovič Surin (1897–1974), „bílý emigrant“ z Ruska, přišel do Československa, měl vystudovanou dělostřeleckou školu v Rusku. Jelikož byl na „nepravé straně“ v revoluci (1917), zvolil emigraci sem k nám. Jeho cesta do ČSR byla klikatá – cestoval přes Balkán a Turecko. Zde se uplatnil již v letech 1925–1927 v ČKD. Jeho kariéra poté strmě pokračovala.

Protože ČKD koupila licenci na kanon od Wickerse a chtěla s ním obchodovat, talentovaný dělostřelecký inženýr z Ruska přišel vhod. Poněvadž jakýsi monopol na dělostřelecké zbraně měla Škodovka, ze záměru ČKD mnoho nezbylo. Ing. Surin se projevil ovšem jako osoba všestranně použitelná. Takže, když se koupila licence na tančíky od Wickerse, znovu se ujal práce Ing. Surin. Okamžitě přišel na celou řadu postupů, konstrukčních zlepšení, které se rovnou patentovaly.

Ing. Surin prý chrlil jeden patent za druhým…

Ano, Ing. Surin vymyslel celou škálu patentů pro tanky, které byly koncipovány pro naši armádu i pro export. Bohužel největší rozkvět výroby pak nastal až za války, kdy ČKD a potažmo i Škodovka vyráběly v licenci tzv. tankové stíhače pro nacisty. Produkce vycházela ze Surinových konstrukcí. Surin během války dělal, co mohl, aby se stáhl do pozadí a aby nebyl spojen s dobrovolnou a ochotnou spoluprací s Němci. Zkoušel i různě „simulovat“, aby se z výrobního procesu vyvlékl. Na to však byl příliš důležitý.

Jakým způsobem simuloval?

Měl předstírat anginu pectoris. Faktem je, že hned po válce jej Rusové během osvobození vyslýchali. Surin vyšel bez ztráty květinky, jak se říká.

Nebyl odvlečen do SSSR?

V žádném případě. Surin v Československu pracoval až do penze a na našem území také zemřel. Byl známý tím, že neúnavně v závodech pomáhal, i když už byl na zasloužené penzi. Surin – to byla velice chytrá hlava. Většinu patentů „fíglů“ využili Němci. Surinovy tanky a další obrněnce (např. stíhače tanků) se svými technickými charakteristikami za války osvědčily. Bojovaly však za tu temnou stranu. Za to Ing. Surin nemohl. Výroba tanků běžela do roku 1942. Poté se místo jejich věží montovaly velmi výkonné kořistní (sovětské) kanóny. Ve výsledku vznikly výborné „stíhače tanků“, měly přezdívku Mardery neboli „lasička“. Všechna tato vozidla využívala stejné platformy, Surinova podvozku (vycházel ze vzoru 38). Tanky („Pragovky“) se později dělaly za války ve švédské licenci. Surin od Švédů dokonce obdržel za svou konstruktérkou činnost i vyznamenání.

Přibližně v jaké době?

Řád Gustava Vasy dostal těsně po válce v dubnu 1948. Tanky Praga byly ve své době převažujícím typem tanků ve výzbroji Švédska. Totéž platilo pro Švýcarsko. Surin použil prvky tanků Wickers, ale implementoval do konstrukce spoustu svých zlepšováků. Finální podoba tanků, které se u nás vyráběly, už byla Surinova, a to právě díky jeho patentům. Nejprve šlo o vzor 34, pak přišel vzor 35 (tento vzor byl škodovácký), poté opět zvítězil Surinův vzor 38. Celkově řečeno: Surin byl schopen konstruovat tanky pro export i pro naši armádu, tanky, které svými výkony byly špičkové. Bohužel žádný ze sériových tanků vzor 38 československá armáda nestačila převzít. Došlo k okupaci naší země nacistickým Německem. Když pak přijeli Němci, měli doslova „na talíři“ krásný a vynikající lehký Surinův tank, vzor 38, kterému Němci začali říkat Panzerkampfwagen 38. Tento tank využíval jako osobní ve své době i velitel divize Rommel. Těchto tanků se za války udělalo na 1 500 v různých modifikacích: na Surinově platformě se postavily tisíce dalších obrněnců, např. samohybných děl, stíhačů či protiletadlových tanků. Koncem války měla každá divize ve svém stavu některá Surinova obrněná vozidla. Hetzer – to byl stíhač vyráběný od roku 1944. U všech modifikací byly využity prvky Surinovy konstrukce. Hetzer byl nízký obrněnec, který bylo obtížné zasáhnout. Hetzer byl stíhač tanků stejně jako Marder. Marder, předchůdce Hetzerů, šlo zasáhnout snadněji, protože byl vyšší. Po válce měla Hetzery ve výzbroji československá armáda. Po válce ho vyráběla jak ČKD, tak plzeňská Škodovka.

Co se s těmito tanky stalo?

Přišel socialismus a s ním i licenční tanky T-34, sovětské tanky. Na rozjezdu této licence Ing. Surin rovněž participoval. Licence T-34 u nás začala v roce 1952. T-34 nemá souvislost s československým vzorem 34. Hetzry zavedla pak švýcarská armáda, ta je měla až do roku 1972. Švýcaři jich po válce koupili 158 kusů, byly vyrobeny ve Škodovce. Po válce i ve Švédsku pokračoval vývoj obrněnců na základě Surinových konstrukcí. Jinými slovy švédskou neutralitu za války, i po ní, zabezpečovaly také Surinovy tanky. Když zbylí obrněnci ve Švédsku již nevyhovovaly svými parametry, byly pozměněny na obrněné transportéry, které pak znovu sloužily mnoho let. Konstrukce byla velmi variabilní a dala se dobře modifikovat.

Kdo kromě Němců používal Surinovy tanky?

Tak například ještě Rumuni, Bulhaři, Slováci, Maďaři, ale také Peruánci a Íránci. 

A Surinovy tanky v porovnání s čistě německými?

Němci měli tehdy lehké tanky Panzerkampfwagen č. I. a č. II. Byly slabší. Střední typy Panzer III. a Panzer IV. byly zase výkonnější. Surinovy tanky odpovídaly úrovni středního německého tanku Panzer III. Tedy v době, kdy Surin musel začít dělat pro Němce, měl Surinův tank 2 kulomety a kanón ráže 37 mm. Podobně na tom byl tank Panzer III. Oba typy disponovaly obdobným pancéřováním. Oproti německému tanku ten Surinův šlo vyrobit levněji; byl i lehčí a méně náročný na materiál. Srovnání s německým tankem stejné třídy vyznělo pro něj příznivě. Uprostřed války éra lehkých tanků však již skončila.

Výkony sovětských T-34 byly takové, že by tanky, o nichž byla předně řeč, už neobstály. Také jsme si řekli, že východisko Surin viděl v tom, že původní platformu (vzor 38) osadil ruským kanónem (ukořistěným). Následně se zde použily nové německé kanóny PaK 40 (ráže 75 mm), které zase působily ztráty T-34. Již nepotřebné věže ze Surinových tanků se montovaly jako pevnůstky na Atlantický val. Surinův tank v nové modifikaci byl opět sériově spuštěn do výroby a udělalo se jich zhruba 2 000. Tento nový stíhač tanků byl označován jak Marder (což byl Hitlerem oficiálně schválený název). Naproti tomu Hetzer byla neoficiální přezdívka, regulérní označení znělo Jagdpanzer 38. Šlo o dva různé stíhače: Hetzerů udělala Škodovka v licenci asi 760, ČKD na 2 000.

Mělo bombardování ČKD a Škodovky za války nějaký strategický význam?

Ale ano, souvisí to s tím, o čem jsme hovořili. Jela se tam velkovýroba tankových stíhačů a Škodovka navíc dělala plejádu různých děl. Spojenci se snažili trefit Škodovku už od dvaačtyřicátého. Surin byl v tomto smyslu „trnem v patě“ Spojenců. Aniž by to sám Surin chtěl. Ale historie už je taková.

Surin z hlediska času obstál. Dělal svoji práci a dělal ji výborně. Surinovo jméno je celkově vzato spojeno i s ČKD, i se Škodovkou. Z dnešního pohledu je hodno pozornosti, že se na obranném komplexu naší vlasti za první republiky podílel bílý emigrant z Ruska, Ing. Surin. Surin odešel kolem roku 1960 do penze. Přednášel na brněnské technice, do továrny chodil i ve velmi pozdním věku. Jeho život by si dnes zasloužil podrobnější biografické zpracování.

A ČR a tanky dnes?

Dnes je neděláme. Dělali jsme je do 90. let. Tenkrát jsme je sekali jako Baťa cvičky. Dnes tanky dělá převážně Británie, Francie, Rusko, Německo, Izrael a USA.

Děkujeme za rozhovor.

Prosím.

Vladimír Francev, spisovatel, vydal 20 knih o československých i ruských tancích. Věnoval se i ponorkám. Jeho záběr je širší. Využívá svých dlouholetých badatelských návštěv archivů vojenských i firemních. Zúročil 18 let ve službách VHÚ. Nová kniha „Tank LT-38, který se povedl“ v dohledné době vyjde v nakladatelství Svět křídel. Můžeme se v ní dočíst právě o Ing. Alexeji M. Surinovi a o jeho dětech.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce