Brzy po začátku 2. světové války byl Leningrad sevřen nepřátelskými frontami. Podle plánu Barbarossa mělo dobytí Leningradu předcházet dobytí Moskvy. Hitler věřil, že pád severního hlavního města SSSR by nejen přinesl vojenské zisky, ale Rusové by také ztratili město, které je kolébkou revoluce a pro sovětský stát má zvláštní symbolický význam.

Na začátku bitvy o Leningrad ve vojskách Severní (od 23. srpna rozdělená na Karelský a Leningradský front) a Severozápadní fronty a v Baltické loďstvě sloužilo 540 tisíc lidí, pět tisíc zbraní a minometů, přibližně 700 tanků, 235 bojových letadel a 19 bojových lodí hlavních tříd. Nepřítel měl 810 tisíc vojáků, 5,3 tisíce zbraní a minometů, 440 tanků a 1 200 bojových letadel.

Po překonání odporu sovětských vojsk v pobaltských státech německé fašistické jednotky 10. července 1941 zahájily útok přímo na Leningrad.

Navzdory hrdinskému odporu sovětských vojsk nepřítel do konce července dosáhl hranic Leningradu a přeskupil se.

Od 8. srpna německá vojska útočila na sovětské armády, které bránily Leningrad z jihu a jihozápadu. Na úkor velkých ztrát nepřítel prolomil obranu sovětských vojsk a 19. srpna obsadil Novgorod, 20. srpna Čudovo, zablokoval silnici Moskva-Leningrad a železnice, které spojovaly Leningrad se zemí, 8. září město na souši odřízl od ostatních oblastí země.

Začala blokáda Leningradu let 1941-1944. Situace města byla velmi obtížná. Pokud na severu fronta v některých místech procházela ve vzdálenosti 45-50 kilometrů od města, na jihu byla přední linie jen několik kilometrů od městských hranic. Komunikace s Leningradem byla udržována pouze po Ladožském jezeru a letecky. Situaci komplikovala skutečnost, že od 4. září byl Leningrad pod barbarským ostřelováním a systematickými nálety fašistického letectva.

S velkým úsilím se sovětským jednotkám podařilo zastavit nepřítele. Plán nepřítele obsadit město okamžitě selhal. Později se obyvatelé pokoušeli blokádu opakovaně prorazit, ale Leningrad se nakonec dokázal vysvobodit až v roce 1944.

Hrdinská obrana Leningradu se stala symbolem odvahy sovětského lidu. Za cenu neuvěřitelných utrpení, hrdinství a sebeobětování bránili město vojáci i obyvatelé Leningradu. Mnoho sovětských vojáků položilo své hlavy v bitvě o Leningrad. Nenávratné ztráty činily 979 254 lidí, zraněno bylo dalších 1 947 770 osob.

Za odvahu a hrdinství, které byly prokázány při obraně města, stovky tisíc vojáků převzaly vysoká státní vyznamenání, 486 vojáků získalo titul Hrdiny Sovětského svazu, osm z nich dvakrát. 22. prosince 1942 byla vytvořena medaile Za obranu Leningradu, kterou získalo asi 1,5 milionu lidí.

26. ledna 1945 byl samotný Leningrad vyznamenán Řádem Lenina. Od 1. května 1945 je Leningrad je město-hrdina, 8. května 1965 město získalo medaili Zlatá hvězda.