Podle Petříčka strany projednaly situaci v Abcházii a Jižní Osetii, zároveň se dotkly kroků, které podniká Gruzie v oblasti mírového urovnání.

„Podporujeme mírové iniciativy gruzínských úřadů a považujeme je za kroky ve správném směru,“  řekl Petříček a poznamenal, že situace s ochranou lidských práv v Abcházii a Jižní Osetii je důvodem ke znepokojení.

Český ministr zahraničí dodal, že Praha podporuje a bude nadále podporovat Gruzii na cestě evropské a euroatlantické integrace.

„Co se týče ambicí Gruzie vůči NATO, má Gruzie všechny praktické mechanismy, které jsou nezbytné pro přípravu na členství,“ řekl.

Dále uvedl, že ČR má zájem o posílení spolupráce s Gruzií v ekonomické oblasti.

Vztahy Gruzie s Abcházií a Jižní Osetií

Vztahy Tbilisi s Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie) a Suchumi (hlavní město Abcházie) jsou historicky složité a napětí v nich se periodicky projevovalo i během sovětského období.

Abcházie a Jižní Osetie byly zahrnuty do Gruzínské SSR jako autonomie, které měly výrazný národní charakter. V tomto ohledu byla provedena poměrně přísná asimilační politika, která zahrnovala přesídlení, vyloučení národních jazyků ze školních programů a tak dále.

Na konci 80. let začalo v Gruzii posilovat nacionalistické hnutí, které obhajovalo likvidaci autonomií uvnitř země. Vedení Gruzie se snažilo prosadit svou politiku, nejprve mírovými prostředky, poté i silou. To způsobilo ostře negativní reakci Abcházie a Jižní Osetie, což vedlo k nepokojům a střetům s gruzínskými vojsky a oběťmi mezi populací.

19. ledna 1992 se v Jižní Osetii konalo referendum o nezávislosti republiky. Více než 98 % těch, kteří se zúčastnili hlasování, rozhodlo ve prospěch nezávislosti.

V únoru 1992 gruzínská armáda zahájila intenzivní ostřelování obytných oblastí hlavního města Jižní Osetie, což vedlo k civilním obětem. Jako výsledek 29. května 1992 Jižní Osetie schválila zákon o státní nezávislosti.

24. června 1992 byla v Soči podepsána rusko-gruzínsko-osetská dohoda o zásadách řešení konfliktů, po které (14. července) vstoupily do Jižní Osetie smíšené rusko-gruzínsko-osetské mírové síly. Otevřená vojenská konfrontace skončila.

V dalším období Jižní Osetie provedla řadu administrativních reforem a 16. listopadu 2006 v zemi proběhly prezidentské volby a referendum o nezávislosti. Absolutní většina (asi 99 %) hlasujících bylo pro nezávislost republiky.

Došlo také k ozbrojené konfrontaci mezi Gruzií a Abcházií. Vedení autonomie oponovalo rozhodnutí Tbilisi o zrušení jeho statusu a obnovilo Ústavu Abchazské sovětské republiky z roku 1925, podle které je Abcházie suverénní stát.

14. srpna 1992 mezi Gruzií a Abcházií začaly ozbrojené střety, které se změnily ve skutečnou válku s použitím letadel, dělostřelectva a dalších zbraní. Konflikt trval až do roku 1993 a sebral život asi čtyřem tisícům Gruzínců a čtyřem tisícům Abcházců.

Zprostředkováním Ruska 27. července 1993 uzavřely strany dohodu o dočasném příměří (Rusko vystupovalo jako ručitel) a 14. května 1994 byla v Moskvě podepsána dohoda o příměří a oddělení sil. Na základě tohoto dokumentu a následného rozhodnutí Rady hlav států SNS v konfliktní zóně od června 1994 byly nasazeny kolektivní mírové síly SNS, které tvořil ruský vojenský personál.

Válka 2008

Nové kolo krize ve vztazích Gruzie s Jižní Osetií a Abcházií nastalo po zvolení gruzínského prezidenta Michala Saakašviliho. Tato krize vyvrcholila ozbrojeným konfliktem v srpnu roku 2008.

V noci z 8. srpna 2008 gruzínská armáda zahájila ostřelování Cchinvali, poté gruzínské jednotky zaútočily na republiku. Rusko se zapojilo do konfliktu v rámci bránění občanů Jižní Osetie, z nichž mnozí přijali ruské občanství, vyslalo vojáky do republiky a po pěti dnech vytlačilo gruzínskou armádu z regionu.

26. srpna 2008 Moskva uznala nezávislost Abcházie a Jižní Osetie.