Podle Petříčka strany projednaly situaci v Abcházii a Jižní Osetii, zároveň se dotkly kroků, které podniká Gruzie v oblasti mírového urovnání.
„Podporujeme mírové iniciativy gruzínských úřadů a považujeme je za kroky ve správném směru,“ řekl Petříček a poznamenal, že situace s ochranou lidských práv v Abcházii a Jižní Osetii je důvodem ke znepokojení.
Český ministr zahraničí dodal, že Praha podporuje a bude nadále podporovat Gruzii na cestě evropské a euroatlantické integrace.
„Co se týče ambicí Gruzie vůči NATO, má Gruzie všechny praktické mechanismy, které jsou nezbytné pro přípravu na členství,“ řekl.
Dále uvedl, že ČR má zájem o posílení spolupráce s Gruzií v ekonomické oblasti.
S ministrem zahraničí @DZalkaliani jsme se shodli, že vztahy mezi Českem a Gruzií jsou historicky vynikající. Máme zájem o rozvoj investic a obchodu, který v r. 2018 dosáhl 100mil EUR. Odsuzujeme vojenskou přítomnost Ruska v oblasti, podporu separatistů a dezinformační kampaně. pic.twitter.com/wwBs4v0w32
— Tomáš Petříček (@TPetricek) 10. července 2019
Vztahy Tbilisi s Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie) a Suchumi (hlavní město Abcházie) jsou historicky složité a napětí v nich se periodicky projevovalo i během sovětského období.
Abcházie a Jižní Osetie byly zahrnuty do Gruzínské SSR jako autonomie, které měly výrazný národní charakter. V tomto ohledu byla provedena poměrně přísná asimilační politika, která zahrnovala přesídlení, vyloučení národních jazyků ze školních programů a tak dále.
Na konci 80. let začalo v Gruzii posilovat nacionalistické hnutí, které obhajovalo likvidaci autonomií uvnitř země. Vedení Gruzie se snažilo prosadit svou politiku, nejprve mírovými prostředky, poté i silou. To způsobilo ostře negativní reakci Abcházie a Jižní Osetie, což vedlo k nepokojům a střetům s gruzínskými vojsky a oběťmi mezi populací.
19. ledna 1992 se v Jižní Osetii konalo referendum o nezávislosti republiky. Více než 98 % těch, kteří se zúčastnili hlasování, rozhodlo ve prospěch nezávislosti.
V únoru 1992 gruzínská armáda zahájila intenzivní ostřelování obytných oblastí hlavního města Jižní Osetie, což vedlo k civilním obětem. Jako výsledek 29. května 1992 Jižní Osetie schválila zákon o státní nezávislosti.
24. června 1992 byla v Soči podepsána rusko-gruzínsko-osetská dohoda o zásadách řešení konfliktů, po které (14. července) vstoupily do Jižní Osetie smíšené rusko-gruzínsko-osetské mírové síly. Otevřená vojenská konfrontace skončila.
V dalším období Jižní Osetie provedla řadu administrativních reforem a 16. listopadu 2006 v zemi proběhly prezidentské volby a referendum o nezávislosti. Absolutní většina (asi 99 %) hlasujících bylo pro nezávislost republiky.
Došlo také k ozbrojené konfrontaci mezi Gruzií a Abcházií. Vedení autonomie oponovalo rozhodnutí Tbilisi o zrušení jeho statusu a obnovilo Ústavu Abchazské sovětské republiky z roku 1925, podle které je Abcházie suverénní stát.
14. srpna 1992 mezi Gruzií a Abcházií začaly ozbrojené střety, které se změnily ve skutečnou válku s použitím letadel, dělostřelectva a dalších zbraní. Konflikt trval až do roku 1993 a sebral život asi čtyřem tisícům Gruzínců a čtyřem tisícům Abcházců.
Nové kolo krize ve vztazích Gruzie s Jižní Osetií a Abcházií nastalo po zvolení gruzínského prezidenta Michala Saakašviliho. Tato krize vyvrcholila ozbrojeným konfliktem v srpnu roku 2008.
V noci z 8. srpna 2008 gruzínská armáda zahájila ostřelování Cchinvali, poté gruzínské jednotky zaútočily na republiku. Rusko se zapojilo do konfliktu v rámci bránění občanů Jižní Osetie, z nichž mnozí přijali ruské občanství, vyslalo vojáky do republiky a po pěti dnech vytlačilo gruzínskou armádu z regionu.
26. srpna 2008 Moskva uznala nezávislost Abcházie a Jižní Osetie.