Uvádí se, že tchajwanské úřady požádaly USA o prodej 108 tanků M1A2T Abrams, 14 pásových obrněných vozidel M88A1, 16 tažných vozidel, 300 kulometů a různou munici a zařízení pro vojenskou techniku.

Kromě toho byl schválen možný prodej více než 250 kompletů protiletadlových přenosných raketových systémů Stinger v částce kolem 223 milionů dolarů.

Podle Pentagonu tato dohoda nezmění základní vojenskou rovnováhu v regionu.

Reakce Číny

V souvislosti se schválením prodeje amerických zbraní Tchaj-wanu Čína vyjádřila Spojeným státům protest a uvedla, že to porušuje princip jedné Číny a mezinárodní právo.

„Prodej amerických zbraní Tchaj-wanu vážně porušuje mezinárodní právo a základní pravidla mezinárodních vztahů, porušuje princip jedné Číny a tří společných americko-čínských komuniké. Zároveň je závažným zásahem do vnitřních záležitostí Číny, poškozuje suverenitu a bezpečnostní zájmy ČLR. Vyjadřujeme protest proti těmto činům,“ uvedl na briefingu oficiální zástupce čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang.

Diplomat také sdělil, že Tchaj-wan zůstává nedílnou součástí Číny a „nikdo by neměl podceňovat odhodlání čínské vlády a lidu chránit státní suverenitu a územní celistvost, stejně jako odolávat vnějším zásahům“. Dodal, že Peking vyzývá Washington, aby dodržoval princip jedné Číny a okamžitě zrušil plány prodeje zbraní a zastavil veškeré vojenské kontakty s Tchaj-wanem, „aby se obě strany vyhnuly poškození bilaterálních vztahů a stability v Tchajwanském průlivu“.

Princip jedné Číny a pozice USA

Oficiální vztahy mezi vládou Čínské lidové republiky a ostrovem byly ukončen v roce 1949 poté, co se Kuomintangovy jednotky pod vedením Čankajšeka přestěhovaly na Tchaj-wan po porážce v občanské válce s Čínskou komunistickou stranou. Koncem osmdesátých let se obnovily obchodní a neformální kontakty mezi Tchaj-wanem a pevninskou Čínou. Od začátku devadesátých let se strany začaly kontaktovat přes nevládní organizace.

Od roku 1949 je Tchaj-wan řízen vlastní administrativou a zachovává vlajku, měnu a některé další atributy bývalé Čínské republiky. Oficiální Peking však považuje Tchaj-wan za jednu z čínských provincií a dodržuje politiku jedné Číny a koncepci „jedna země – dva systémy“, kterou v roce 1979 navrhl čínský vůdce Teng Siao-pching. Ta předpokládá, že Tchaj-wan je nedotknutelnou součástí Číny, ale má právo na vysokou úroveň samosprávy jako zvláštní administrativní region. Tchaj-wan však tuto formulaci odmítá.

V rámci uzavřených v roce 1972, 1978 a 1982 americko-čínských komuniké Spojené státy souhlasily s principem jedné Číny a měly zrušit oficiální diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a postupně snižovat vojenské dodávky na ostrov. Konkrétní termíny však stanoveny nebyly.

Současně je Washington spojencem Tchaj-wanu a nadále ho politicky a vojensky podporuje. USA zdůrazňují, že dodržují politiku jedné Číny, ale zároveň se odvolávají na svůj zákon o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979. Podle něj Bílý dům má nejenom zásobovat ostrov obrannými zbraněmi, ale také ho bránit v případě použití vojenské síly proti Tchaj-wanu ze strany Číny.

Od roku 1979 kontakty mezi Washingtonem a Tchaj-pejem probíhaly jen na neformální úrovni. Nicméně po zvolení americkým prezidentem Donalda Trumpa USA začaly mluvit o možné revizi statusu ostrova. Trump byl první prezident Spojených států od Richarda Nixona, který mluvil s hlavou Tchaj-wanu. Zároveň v březnu 2018 současný americký prezident podepsal zákon, který dovoluje obnovení oficiálních kontaktů mezi úřady USA a administrativou Tchaj-wanu.