„Demokratické ideály inspirované Americkou revolucí“ jsou ohroženy, varuje ve svém článku pro portál CNBC spisovatel, novinář a generální ředitel analytického ústavu Atlantická rada Frederick Camp. Autor vysvětluje, že nebudou-li dnešní trendy zlomeny nějakým „nečekaným otřesem“, „například demokratickým povstáním v Číně, změnou režimu v Rusku a nebo, což je také důležité, pádem venezuelského diktátora“, předstihnou „autoritářské“ státy do konce nynějšího desetiletí demokratické země v ekonomické síle a vlivu.

„Jak již ukázaly dějiny, po blahobytu často přichází politická převaha,“ připomíná publicista.

V médiích se hodně mluvilo o tom, že jsou demokratické svobody ve světě již 13 let omezovány kvůli „růstu takových autoritářských států, jako je Rusko a Čína, kvůli oslabení svobod v liberálně demokratických státech a také kvůli lehkovážnému vztahu Západu vůči těmto dvěma faktorům,“ píše Camp. Málokdo však věnuje pozornost jiné okolnosti, která bude nakonec závažnější: jak napsali v nedávném průzkumu politologové Jasha Munk a Roberto Foa, dnešní ekonomické trendy svědčí o tom, že autoritářské státy vyrobí během pěti let poprvé za sto let více než polovinu světového HDP, uvádí se v článku.

Když se to skutečně stane, bude to „překvapivý obrat z hlediska prosperity“: v padesátých a šedesátých letech vyráběly USA a jejich „demokratičtí spojenci“ v Evropě a také Japonsko více než dvě třetiny světového HDP, zatímco v devadesátých letech státy, které americká organizace Freedom House označuje za „nesvobodné“, zajistily pouze 12 % celosvětových příjmů, zdůrazňuje Camp. Dnes zastupují tyto státy třetinu světové ekonomiky, což odpovídá úrovni třicátých let 20. století, „epochy vzestupu evropského fašismu“, připomíná novinář.

„V souvislosti s tím vznikají jisté znepokojivé otázky,“ přiznává autor.

„Do jaké míry byl úspěch demokratických států výsledkem atraktivity západních hodnot, jako je svoboda projevu a lidská práva? A do jaké míry to byl výsledek přání nových demokracií připojit se k americkému a západoevropskému blahobytu a dostat se z ekonomického krachu sovětského a dalších analogických systémů podřízených státu?“ 

Svoji úlohu sehrály samozřejmě oba faktory, avšak když si demokratické země nedokáží zajistit stejnou prosperitu jako autoritářské státy, bude pro ně stále obtížnější jim konkurovat, varuje Camp.

Foa a Munk ve svém průzkumu píší, že se poměr ekonomických sil přiklání na stranu autoritářství nejen a ani ne tak kvůli oslabení demokratických států, jako kvůli vzestupu takzvaného „autoritářského kapitalismu“. Vědci mají za to, že když autoritářské režimy dokázaly předtím dosáhnout značného vzestupu ekonomiky, pak buď zastavily růst, jako Sovětský svaz, anebo se staly demokratickými, jak to bylo s Jižní Koreou, Španělskem, Portugalskem a Řeckem. Zároveň přibylo ve světě zemí, které slučují „autoritářskou vládu s tržními institucemi“ a které v důsledku toho pokračují v ekonomickém rozvoji, aniž by přešly k demokracii. Měl-li předtím někdo pochybnosti ohledně toho, že dnešní autoritářští vládci považují sebe za konkurenty liberálně demokratických států, pak jejich pochyby rozptýlil minulý týden ruský prezident Vladimir Putin, který prohlásil, že liberální ideje zastaraly, pokračuje Camp. Zároveň, zdůrazňuje publicista, „Putin si výborně uvědomuje, že tato kronika není ještě dopsaná“. Za prvé, budou zásadní nedostatky autoritářských zemí a jejich zkostnatělost je budou činit i nadále „křehkými a vystavenými pravidelným pokusům společnosti rozšířit osobní svobody nad hranice, jež jsou podobné režimy schopné zvládnout“, jak je tomu dnes v Číně, Rusku a Turecku, míní autor. Za druhé, převaha může přejít na stranu demokracie, je pouze třeba, aby se důležití hráči jako Indie, Nigérie a Indonésie „stabilizovali ve statutu ekonomicky vyspělých demokratických zemí a začali se považovat za členy světového společenství čelícího autoritářství,“ uvažuje Camp.

Poskytnout pomoc demokracii mohou také USA, když dokáží „znovu hrát svoji historickou úlohu v inspiraci, podpoře a rozšíření demokratického vládního systému,“ uvádí se v článku. A nehledě na to, že nynější prezident USA Donald Trump má blízké vztahy s autokraty a sám má, podle mínění kritiků, sklon k příslušným způsobům, podpořil úsilí o demokratickou změnu režimu ve Venezuele a vyslovil se proti nečestnému chování čínského vedení v obchodu, píše Camp.

Demokracie se zrodila v Aténách v roce 508 před naším letopočtem, ale dva tisíce let přetrvala v „poměrně pasivním“ stavu, do 18. století, kdy vznikly USA, demokratická republika s „radikálně liberálními principy“, na které pohlížel tehdejší svět s obavami, píše autor.

„Od té doby se dějiny demokracie rozvíjely kolem USA. Právě USA inspirovaly šíření demokratických režimů po první světové válce, trvaly na svém, když tyto režimy zažívaly úpadek kvůli evropskému fašismu před druhou světovou válkou, bojovaly za jejich přežití v této válce a dosáhly vítězství ve studené válce, což se stalo definitivním triumfem těchto států,“ uvádí publicista.

Nová bitva, která dnes čeká Ameriku, nemusí být „hrou s nulovou částkou“, ale musíme si uvědomit, že vytvoří-li autoritářské státy největší ekonomický a politický pakt, sotva „dovolí ostatním formulovat pravidla, podle kterých se bude rozvíjet jejich budoucnost,“ varuje na závěr autor.