Buď ministr kultury Antonín Staněk skončí a vystřídá jej nový sociálnědemokratický nominant Šmarda, nebo si dáme v Babišově koaliční vládě padáka. Silná slova, silná gesta a za nimi jen prázdnota celé ČSSD. Už je to i někdy únavné sledovat bezradnost politické scény a začíná být jedno, kdo zrovna z politiků hovoří. Jedni ze závětří opozice, druzí z koaliční vlády. Od zdi ke zdi. Prezident Miloš Zeman tak prožívá renesanci svých slavných chvilek, kdy mu tleskala půlka národa, a nyní může bez uzardění tleskat sám sobě. Protože druhé funkční prezidentské období mu umožňuje všechno to, co si předtím předsevzal. Zpohlavkovat každého, kdo se mu kdy postavil. Trest za případné příkoří z titulu jeho úřadu pro něj neexistuje. Že by aspoň společenské opovržení? Klidně, pár mých stoupenců se najde vždycky. A taky že se stále nachází a pár jich zrovna není.

Takže k věci: Jako někdejší šéf oranžové party (ČSSD), kterou pozvedl z pomyslného popelu až do Strakovy akademie, musí Miloš Zeman notně nabýt dojmu, že je renesátor a takovému se nic neodpírá. Měl by pravdu do té doby, než samotný čas odvane jakékoliv zásluhy, jen je nutné se s tím smířit. To ale povaha Miloše Zemana nedovoluje. Nesmíří se s ničím, co se mu vymyká z rukou a další garnitura v sociálnědemokratickém bloku už nerespektovala apel, jak ve vysoké politice držet přední místa. Tím méně respektovat Miloše Zemana, který z Vysočiny vysílal hromy a blesky na své spolustraníky, že takhle se vysoká politika, navíc s nýmandy, dělat nedá. Což mělo negativní odezvu zase směrem na Vysočinu a válka slov a temných myšlenek se rozhořela naplno. Aby svůj doušek hořkosti Miloš Zeman zhltl najednou, ČSSD ho nepodpořila v přímé  prezidentské volbě. A tu máš čerte kropáč, Zeman vyhrál a začal s „hubením“ všecho a všech, kdo mu škodili. Výřad ulovených trofejí je už jen dokladem toho, že Zemanova snaha zlikvidovat celou ČSSD ještě není u konce. Odvrhl kdysi korunního prince strany Stanislava Grosse, expremiér Bohuslav Sobotka je taky politická mrtvola a zbývá ještě dokonat zbytek. Jan Hamáček je přímo dar z nebes, jak si hrát s další obětí s vědomím, že prohrát nelze.

Současný nemastný neslaný šéf oranžové partaje už ani nemůže tajit, že špičkám strany jde jen o pašalíky, proto role fackovacího panáka je asi nutná. Tvář ČSSD stejně dávno ztratila, jen je třeba urvat co nejvíc. Premiér Andrej Babiš to ví, a houpe na svém mocenském chvostu nejen Jana Hamáčka, ale celou bezzubou opozici. Spojenectví s Milošem Zemanem je ale ošidné a první velké prozření už poznal na lánské schůzce ohledně (ne)konce Antonína Staňka. Další odklad je jen pokračování strategie Miloše Zemana – nechť se celá ČSSD odporoučí nejen z vlády, ale i do politického zapomnění. Přesně tam chce oranžovou partu mít a slouží mu k tomu i Andrej Babiš. Mouřenín v roli užitečného idiota. Toto poznání je pro ego premiéra zřejmě horší, než cokoliv jiného. V příslovečný domeček z karet se tím pádem mění i jeho budoucnost. V Lánech nadále vládne pohoda.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)