Zdeněk Hosman |
Po únoru 1948, počátkem dubna po sjezdu národní kultury, hýřila kulturní fronta různými aktivitami. Vznikla iniciativa nastolení jednoty kulturních pracovníků s dělnictvem a rolnictvem. Spisovatelé dostávali „komandýrovky,“ aby inspiraci k tvorbě čerpali přímo v provozu továren. Mašinérie agitpropu se obyvatelstvu vnucovala několika způsoby (zkratka sousloví agitující propaganda; vzniklo v sovětském Rusku ve 20. letech a přeneslo se i do ČSR. Prvotním médiem agitace byla řeč, nejlépe divadlo; výchozím médiem propagandy byl tisk. Společně se obojí používalo k mobilizaci veřejného mínění; vysvětlení pojmu (www.britannica.com/topic/agitprop). Odbojník Václav Černý v Pamětech III (1945-1972) nazývá maséry veřejného mínění agitpropčíci; téměř čípci... V „převýchově lidu“ se výrazně angažoval Československý rozhlas. Průzkum poslechovosti v únoru 1948 prokázal naprosto jednoznačně pokles zájmu posluchačů o zpravodajství a politickou publicistiku... program obsahující příliš mnoho propagandy a výzev se míjel účinkem, neboť posluchače odváděl k poslechu zahraničních stanic (s. 201, zdroj viz dole). Pamětníci vědí, že poslech vysílání zahraničních stanic byl na venkově silně rozšířený. V červnu 1948 obdržel nakladatelský redaktor J. Hiršal výzvu k účasti na debatě se studenty v MEVRO (Mezinárodní výstava rozhlasu) na pražském výstavišti. Součástí výzvy bylo 20 otázek, které studenti představitelům dají.
Všimli jste si, že v Čechii se přemnožili politologové, svého druhu zvěstovatelé? Někdejší hospodské žvanění o politice se časem ustavilo jako neproduktivní vysokoškolský obor. Čeští politologové a komentátoři by se asi měli přeškolit na teatrology, když si oblíbili oborové fráze – politická scéna, katastrofický scénář, ad. George Orwell našim věrozvěstům vzkazuje, co venkované praktikují: Zdravý rozum se nedá podchytit statisticky. Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum.
"Mám vinšovat Vlastě Chramostové, a nemám rád herečky! To mi poraďte! Nemám rád herce, zvláště herečky, jako nemám rád zpěváky a sportovce.Parafrázuji odůvodnění bytostného venkovana L. Vaculíka a přidávám špetku své zemitosti: Umělci si vymysleli teorie o svojí společenské důležitosti. Bezostyšně o sobě míní, že jsou hlasatelé pokroku a proroci budoucnosti. Jen nemnozí z herců vědí, že jejich pitvoření rychle vyprchává. Nejsou více než kejklíři s emocemi. Jsou vycvičení v obratnosti nasazování masek zla / dobra, lásky / nenávisti, zrady... Mnozí z nich si dovedou škrabošky rychle vyměnit, to když kolaborují s jakýmkoli vládnoucím režimem či partají (herci v ND po atentátu na Heydricha, červen 1942; podpisové akce „Kupředu, zpátky ni krok,“ únor 1948, Anticharta, leden 1977).
Citace z knih:
Josef Hiršal: Vínek vzpomínek. Rozmluvy, nakladatelství Alexandra Tomského, 1991.
Eva Ješutová: Budovatelský rozhlas 1945-1948https://media.rozhlas.cz/_binary/01075578.pdf
Ludvík Vaculík: Jaro je tady (fejetony z let 1981-87). Mladá fronta, 1990.
Autor: Zdeněk Hosman| úterý 2.7.2019 9:35 | karma článku: 37.13 | přečteno: 1405x
Zdroj: https://zdenekhosman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=719528