3. 7. 2019 ukraina
Diskuze o těch či oněch chybách, kterých se Rusko dopustilo ve vztazích s Ukrajinou, probíhají neustále. Nikdo však nemůže s jistotou říci, jakou politiku přesně měla Moskva uskutečňovat. Konstatoval to dopisovatel MIA Rusko dnes Rostislav Iščenko, když odpovídal na otázky čtenářů listu Ukraina.ru. "Říkají: "Je třeba něco dělat". V diskuzi to však není argument. Pokud si myslíte, že byly učiněny nějaké chyby, pak byste měli mít alternativní program. Ještě jsem ho neviděl", poukazuje expert.
Konkrétně by podle jeho vyjádření Rusko v 90. letech stěží mohlo zachovat tranzit plynu přes Ukrajinu, což mělo v tom okamžiku zásadní význam, kdyby zaujalo tvrdší postoj.

Iščenko také poznamenal, že v té době Ruská federace neměla možnost pracovat s ukrajinským obyvatelstvem, pokud úřady v Kyjevě byly proti a vytlačovaly ji ze svého území, přičemž Američanům se to umožňovalo dělat.

A protože se Rusko nemohlo domlouvat a odstranit tyto překážky, uvažuje politolog, nezbylo než buď zahájit ozbrojenou invazi, aby změnilo vedení země, nebo zahájit ekonomický tlak.

Ekonomický tlak nebyl možný kvůli důležitosti tranzitu plynu, který Kyjev zcela vážně hrozil odříznout. Kromě toho se domnívá, že se Rusku podařilo zbavit se závislosti na ukrajinských komponentech pro vojensko-průmyslový komplex až v roce 2016.

Pokud by se Moskva pokusila blokovat působení ukrajinských oligarchů na ruském trhu, soudí politolog, způsobilo by to odvetnou reakci, v důsledku čehož by Rusko ztratilo víc, než získalo.

Iščenko je tedy přesvědčen, že v tu chvíli jednala Ruská federace v mezích možného, a současná tvrdší politika je také prováděna v mezích možného. Čím méně bude Rusko ekonomicky závislé na Ukrajině, tím volnější ruce bude mít, uzavřel Iščenko.