Bude to znít asi příliš divoce, ale Česko s dalšími státy Visegrádské čtyřky plus Itálie brání zuby nehty Evropskou unii před rozpadem. Evropskou unii, jak jí známe a ve které žijeme právě teď. Tato Evropská unie má rázně nakročeno k překotným změnám, které mohou skončit nikoli pomalým a bolestným brexitem, ale úprkem z potápějící se lodi s modrým praporem na stožáru.

O co jde? O volbu nového předsedy Evropské komise. Ono zase tak nejde o volbu. Předsedu nejdůležitějšího orgánu Evropské unie, takové unijní vlády, nevolí ani obyvatelé členských států, natož evropskými občany delegovaní poslanci Evropského parlamentu. Vachmajstra evropských komisařů navrhuje Evropská rada tvořená nejvyššími představiteli jednotlivých členských států EU. Kandidaturu jim potom odhlasuje Evropský parlament a je upečeno.

​Letos výběr nového šéfa Evropské komise skřípe. Favoritem staré Evropy byl a stále jím zůstává Frans Timmermans. O koho jde? Je to bývalý nizozemský ministr zahraničí a první místopředseda Junckerovy Evropské komise a komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv. To už mluví samo za sebe. Pan Timmermans je jako odpovědný komisař vyznavač migrantských kvót a bojovník za ochranu klimatu stůj co stůj. Až by se chtělo říct, že je Gretou unijní byrokracie.

Jenže proti komisařovi pro lepší regulaci se postavilo Česko, Polsko, Maďarsko, Slovensko a také Itálie a údajně i Irsko, Chorvatsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko či Malta? Proč? Protože sám Timmermans má vůči východní Evropě a všem státům zastávající zdravou migrační politiku zášť. Jeho pojetí Evropské unie jako absolutního byrokrata, který reguluje všechno a všem, se příčí novým unijním členům, které centrální řízení chodu státu zažili na vlastní kůži.

Je vůbec zvláštní, že Francie nebo Německo tlačí silou do čela Evropské unie člověka, který je svým agresivním až arogantním eurofederalismen takový Jean-Claude Juncker na druhou. Jakoby se přední evropští politici nepoučili z brexitu. Brity vyhnalo z Evropské unie budování evropského superstátu s nulovou empatií pro národní zájmy jednotlivých členů.

​Nelze nesouhlasit s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Ten se vyjádřil v tom smyslu, že podpora Timmermanse do čela Evropské komise byla vážnou až historickou chybou. Timmermans bude jednoznačně tříštit Evropskou unii, která jen stěží hledá jednotný postoj k dalšímu směřování organizace. A nebude překvapením, pokud v některých státech uzraje přesvědčení, že lepší je jít vlastní cestou než cestou unijní despocie.

Shodu chtějí premiéři a prezidenti evropské osmadvacítky najít nejpozději do středy. Kromě Timmermanse o místo šéfa Evropské komise měl údajně usilovat vyjednavač pro brexit Michel Barnier a komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová.

„Osobně se domnívám, že pro ČR by byl asi nejlepším předsedou Evropské komise kandidát nějaké menší členské země tak, aby byl alespoň takto erodován proces privatizace Evropské unie velkými zeměmi typu Německa, Francie a Itálie. Jmenovitě bych si však neodvážil tipovat, neboť stále nevíme, kteří že to kandidáti jsou vlastně v relevantní hře,“ říká v rozhovoru pro Sputnik Jiří Valenta, místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslanec za KSČM.

Podle známého politika je česká pozice vůči kandidatuře Franse Timmermanse správná, protože pro státy střední a východní Evropy je to kontroverzní kandidát. „Pan Timmermans je nejspíše po právu označovaný za hlavního architekta kvótního systému na přerozdělování nelegálních migrantů a to je pro mne zcela nepřijatelný sociálně inženýrský přístup. Rozpad národních států prostřednictvím multikulturalismu, jež v jeho úvahách také často rezonuje, je zcela neakceptovatelný pro země, které si svých kulturních vzorců, tradic a dědictví předků skutečně váží," říká.

​K čemu bylo celé divadlo se spitzenkandidaty? Tedy s kandidáty unijních politických frakcí na předsedu Evropské komise. Tímto se měly řešit zádrhele při hledání vhodného kandidáta do čela Evropské komise. Jenže Evropská rada na spitzenkandidaty moc ohled nebere a Evropský parlament šéfa EK nemůže volit.

„Princip tzv. spitzenkandidátů, tedy nominantů jednotlivých frakcí sdružených v Evropském parlamentu, je již ze své podstaty nesmyslný a demokraticky nevhodný. A to i z důvodu, že ne všechny strany sdružené v konkrétní frakci mají shodné názory a často se v nich dokonce velice liší, tudíž je potom nemůže spizenkandidát objektivně reprezentovat. V tomto principu jsem spatřoval spíše jen další postupný krůček k vybudování evropského superstátu pod vedením ekonomicky nejsilnějších zemí. Domnívám se, že odpor malých a středních zemí EU, možná i v souvislosti s aktuálním nárůstem rizik vyplývajících z nelegální migrace, vzrostl natolik, že se nejspíše od této volební metody začíná raději ustupovat," říká Jiří Valenta.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce