Sankce se staly pro Trumpa způsobem, jak zemi a světu ukázat, že se problém řeší, píše novinář CNN Zachary Wolf.

Po odvolání vojenského útoku na Írán proti němu Trump zavedl sankce, které stálý zástupce Íránu při OSN označil za ekonomickou válku a terorismus proti íránskému lidu. V USA účinek těchto sankcí skoro není cítit, pro íránskou ekonomiku je to ale bolestivá rána, podotýká autor článku. Kromě toho dokázal Trump tyto sankce zavést bez jejich povinného schválení Kongresem.

​John Smith, který dříve řídil oddělení Ministerstva financí USA, které odpovídá za sankce, je považuje za alternativu mezi slovy a válkou, mezi obyčejnou diplomacií a vojáky. Trump nejenže začal častěji používat sankce – dělá to nyní kvůli konfrontaci s tradičními spojenci a partnery. Vyhrožuje sankcemi evropským zemím, pokud budou s Íránem obchodovat.

Trump chce Írán potrestat a současně ho usadit k jednacímu stolu. Autor článku však připomíná, že Kuba pod sankcemi žije už mnoho let a nevedlo to k žádným změnám. A nyní bude stejně těžké dosáhnout výsledku jednostrannými americkými sankcemi. Přitom, jak připomíná Smith, když byly sankce proti Íránu schváleny koalicí evropských, asijských a severoamerických zemí, měly za následek jednání.

Na americkém seznamu lidí, na něž byly sankce uvaleny, jsou tisíce jmen. I když se seznam neustále přešetřuje, autor článku tvrdí, že v něm i dnes najdeme Slobodana Miloševiče, který zemřel v roce 2006. Jsou tam většinou lidé obviňovaní z obchodu s drogami a z terorismu.

​Sankce se ale spojují především se zeměmi. A v této oblasti mají jen omezenou efektivitu, soudí autor článku. Třeba vůči Kubě, Severní Koreji a Íránu platí sankce už několik desetiletí, všechny tyto režimy však existují i nadále.

Osoby a společnosti se kromě toho stávají objekty sankcí z nejrůznějších důvodů, které se dají těžko postihnout. Třeba Rusko bylo trestáno za zasahování na Ukrajině, za kybernetické útoky na americké volby, za porušení lidských práv, za atentát v Salisbury, za obchod s KLDR, za akce v Sýrii, za prodej zbraní Íránu, Severní Koreji a Sýrii. A s Íránem je situace podobná.

„Sankce jsou stále více používány jako politický nástroj, který má ukázat, že se něco dělá bez ohledu na jejich efektivitu, a to může časem způsobit jejich devalvaci,“ uvádí CNN výrok politologa Michaela Carpentera.

A bývalý poradkyně Ministerstva financí USA Elisabeth Rosenbergová podotkla, že sankce mohou vytvořit ekonomický nástroj nátlaku, který pak může být doplněn jiným politickými nástroji, vojenskými i diplomatickými, a v tomto případě budou moci urychlit jednací proces. „Když si ale myslíme, že sankce způsobí výměnu režimu, jsme na omylu,“ říká Rosenbergová.

Politici je ostatně nepřestanou používat, budí přece dojem aktivity. Lidé si myslí, že je to dobrý nástroj, když slova už nestačí, ale vojenské akce nejsou možné, uvádí novinář CNN slova Rosenbergové.