Podle vědců se obří černé díry ve velmi raném Vesmíru nacházely ve stádiu aktivního růstu. Na rozdíl od obyčejných černých děr nevznikají v důsledku erupce supernovy, ale příčiny jejich vzniku nebyly dosud přesně známé. 

Vědci vyřešili problém Eddingtonovy limity, která omezuje rychlost pohlcení (akrece) látky černou dírou. Obří černé díry obsahují miliardu sluncí, avšak jejich růst se zřejmě konal velmi krátký čas, pouhých 800 milionů let (od vzniku Vesmíru). Když jsou tempa akrece příliš vysoká, způsobuje tlak záření v kotouči kolem černé díry intenzivní odtok látky pryč z gravitačního pole. 

​Podle hypotézy vědců došlo v oblacích mezihvězdného plynu k přímému kolapsu se vznikem obřích černých děr. Zvláštní podmínky v raných stádiích existence Vesmíru přispěly ke kolapsu některých oblak pouze když jejich celková hmotnost dosáhla hmotnosti sta tisíc Sluncí. Kvůli stlačení vznikaly na krátkou dobu kvazi-hvězdy, a pak velké černé díry, ze kterých se stala „semena“ ještě větších objektů. 

Po přímém kolapsu začínaly černé díry aktivně pohlcovat látku kolem sebe. Akrece se přitom stávala na omezenou dobu (přibližně 150 milionů let) super Eddingtonovou, tedy větší část látky se ztratila pod horizont událostí bez záření, jež by mohlo zabránit této akreci. Záření nejbližších hvězd a dalších černých děr nakonec zastavilo Eddingtonovu akreci.