Citujeme: „Činnost Československých státních aerolinií i České letecké společnosti byla zastavena (1939). Veškerou leteckou dopravu na území Protektorátu Čechy a Morava a na území Říše provozovala výhradně Deutsche Lufthansa.“ (Pavel Toufar, Křižovatky vzdušných cest. Praha 1980, str. 31) 

Citujeme: „Nepřetržitě ve dne v noci běží příprava jídel pro cestující na linkách ČSA […] Za 24 hodin jsou pracovníci Interhotelu Praha schopni připravit 2 200 teplých a téměř 7 000 studených jídel, všechno naložit do speciálních vozíků, které putují do nenasytných útrob letadel, poté k pečlivým rukám palubních průvodčích…“ (Československý filmový týdeník /1988/ citovaný pořadem Retro z 6. 1. 2019 na kanále ČT2)

ČSA vlastní Travel Service – Smartwings

V článku Volební kampaň do EU vrcholí: „Okamura mluvil na Piazza del Duomo v Miláně. Co řekl?“ reportér Sputniku se vypravil za Tomiem Okamurou letecky do Itálie; z Prahy odletěl strojem ČSA. Jistým „překvapením“ bylo, když k bráně na Letišti Václava Havla přijel Boeing ČSA v barvách Smartwings. Letadlo vevnitř působilo jako obyčejný charter. Do ceny letenky byla zahrnuta jen nesycená voda... I to „kafe“ si musel člověk nad rámec letenky připlatit.

ČSA bývaly mimořádným podnikem, který dokázal držet krok se zahraničními společnostmi. Viz

Autor tohoto článku si spontánně vybavil dobu dětství, kdy cesta na letiště byla čímsi mimořádným, kdy letadla doslova voněla, kdy vás na palubě ČSA v podstatě královsky pohostili, kdy měly letušky nádherné uniformy, kdy při startu trojice motorů Tupoleva Tu-154 zpívala souzvučným akordem… Jistě, doba se mění. Vše by se dalo pochopit, ale až na tu kávu. Káva za poplatek roznášená v oblacích by mola být aspoň něčím pohádková. Ale ani to ne. Říkáte si, co by se ještě mělo stát, aby utrpělo české sebevědomí cestujícího? Dočkali jsme se chvíle, kdy se z palubního rádia představila posádka složená z pilotů cizinců. Jen palubní průvodčí byli v tomto konkrétním případě ještě pořád Češi (proč rovnou neletět cizí leteckou společností, aby se nebylo třeba podivovat). Otevřeli jsme si časopis ČSA vyňatý z kapsičky sedadla před námi. U informace o leteckém parku ČSA byly jen letadla v barvě Smartwings…

Komfort letu se lišil s vývojem a různými typy letadel. Běžnou samozřejmostí během letu bylo servírování jídel: „Když přišla éra Tupolevů, na palubě byl dokonce kuchař (dělal nářezové mísy, jídlo roznášel v kuchařské čepici). Jídlo se servírovalo do porcelánového nádobí. Jedlo se stříbrnými příbory. K dispozici bylo sudové pivo…“ Takto pro ČT vzpomínal Jiří Dudáček, exředitel ČSA…

Nic proti, ale člověk má o ČSA zafixovanou trochu jinou představu. Nic proti Smartwings či Travel Service. Nic proti angličtině. Pořád se však na ulici hromadně nezdravíme Hello, how are you? Nebo ano? Něco nám uniklo? Hlavně, že v 90. letech jsme slyšeli, jak je nekvalitní sovětská technika, že teď musíme mít pouze Boeingy. Tak jsme se dočkali. ČSA se prodaly Korejcům, prozatím skončily v područí Smartwings, kde jsou ty doby, kdy vám dali místo teplého oběda alespoň bagetu. Teď už vám ani kávu neuvaří jen tak. Hlavně, že se při každé příležitosti počká, aby nebyl aeroplán přetížen, protože – jak nám bylo oznámeno při cestě se Smartwings z Milána do Prahy – „někteří cestující si s sebou vzali více než jen povolený počet zavazadel…“ To pak chudák cestující při startu sedí natlačený do sedačky a drží všechny palce „přetíženému letadlu“. 

Karel Černoch (YouTube) – Letiště

Místo rozvoje rušení linek, i na Slovensko či do Ruska

Pokud si zalistujete knihou Pavla Toufara „Křižovatky vzdušných cest“, skoro všude na vás dýchne pocit češství: „Mimořádnou událostí předválečné letecké dopravy u nás bylo podepsání letecké dohody s SSSR o zřízení leteckého spojení mezi Prahou a Moskvou. K podepsání dohody došlo 16. května 1935 […] Československé státní aerolinie zajišťovaly spojení společně se sovětskou leteckou společností Aeroflot […] ČSA nasadily na linku tzv. „Ruského expresu“ moderní dvoumotorová letadla Airspeed Envoys československými motory Walter Castor II […] První letadlo s poznávací značkou OK – BAL pilotované Karlem Brabencem se do Moskvy vydalo 2. září 1938.“ Toufar ve své knize píše o tom, že Československo bylo schopno vyrábět licenčně dopravní letadla, československá firma Aero nadto produkovala dopravní letouny vlastní konstrukce. Byly to prý časy, kdy aerolinie zajišťovaly cestujícím plný servis, resp. už jen při cestě na letiště a při čekání během odbavování. Samotný let se rovnal kulturní akci. Toufar na str. 30 (Křižovatky vzdušných cest, Praha 1980) například uvádí: „Na palubách začaly pracovat první stevardky. Připravovaly za letu cestujícím kávu, čaj, zákusky, podávaly bonbóny, půjčovaly brýle proti oslnění a teplé přikrývky.“

Zrušily se lety do Ostravy

V již citovaném pořadu ČT Retro (2010) zaznělo, že ČSSR mělo vybudováno 14 letišť pro vnitrostátní lety. Zahraniční destinace obsluhované ČSA byly rozsáhlé. Jedna z bývalých letušek Alena Fikesová pořadu Retro připomněla, že ČSA byly schopné létat do Conakry, do marockého Rabatu, do Jakarty, do Singapuru, do Rangúnu Myanmaru (Barma), Phnompenhu v Kambodži…Atén, Káhiry, Bombaje… Za hlubokého socialismu se do USA i na Kubu létalo letadlem Iljušin Il-62. Jak se tedy stalo, že v současné ČR byly tyto lety do Ameriky zrušeny a létá se jinými leteckými společnostmi? Není to tak dlouho, co se do USA létalo Airbusem. Podívejte se, jak ČSA dlouhodobě ruší linky. A310 se tedy v našem parku dlouho neohřály (Travel Service chce nyní přejít výlučně na Boeingy). Za socialismu sepro dálkové tratě používal Il-62 M, toto Iljušinovo letadlo jsme také vídávali v seriálu NDR Místo setkání letiště (Treffpunkt Flughafen/NDR 1986). Pamatujete? Modifikace M měla dolet 10 000 kilometrů. Na svou dobu to bylo velmi zajímavé letadla. 

Závěrem: Nabízí se otázka, zda jsou ČSA stále tou firmou, která dokáže samostatně někam dopravit cestujícího, aniž by si k tomu musela pronajímat cizí techniku i s posádkou. Bývaly doby, kdy jsme na ČSA mohli být právem hrdi. Dnes v médiích probleskují dojmy typu, abychom nebyli přehnaně sentimentální. Jenže co z Česka zbude, až se tady všechno rozprodá? Tuto otázku by si měly klást mladíci z Milionů chvilek pro demokracii, tuto otázku by měl veřejnosti vysvětlit i Miloš Zeman, který skálopevně a zarytě pokračuje v tvrzení, že není jiné volby než evropská integrace. Ona ta integrace má i takovéhle důsledky. Chcete si dát na křídlech ČSA kafe, pak uslyšíte: „Platit budete kartou či hotově?“ Nakonec přistanete v Miláně, abyste na italském letištním WC zjistili, že existují i větší průšvihy než strategický rozvoj ČSA.Je to adekvátní útěcha?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce