Za poslední čtyři roky se zvýšil počet účastníků fóra o 60 procent. Nedojde-li k většímu, především vojenskému konfliktu v Evropě, očekávám pokračování tohoto trendu, stejně jako pokračování ignorování fóra představiteli ČR, především po vítězství Milionu chvilek, nerozumějících teoretické, ani praktikované demokracii.

Letošního fóra se účastnilo více než 19 tisíc osob a delegací ze 145 zemí. Z celkového počtu účastníků bylo přibližně 1 300 vedoucích představitelů obchodních a průmyslových společností a mně osobně neznámý přesný počet státníků a politiků ze 110 států světa.

Jak se dalo očekávat, hlavní událostí bylo plenární zasedání v přítomnosti šesti hlav států, 16 představitelů států na úrovni viceprezidentů a předsedů vlád, 57 ministrů a 79 velvyslanců akreditovaných v RF a předsedů Parlamentů. Prezidenti Putin, Si Ťin-pching, Rumen Radev (Bulharsko), Nikola Pašiňan (premiér Arménie), Petr Pellegrini (premiér SR) a generální tajemník OSN Antónie Guterres, abych jmenoval některé, hodnotili aktuální situaci ve světě.

Posuzovaná témata – současná světová hospodářská situace, globalizační model a finanční systém, vše v kontextu absence důvěry, bezohledné konkurence, protekcionismu s pomocí obchodních válek, jednostranného vypovídání smluv a sankcí – nedovolila žádnému státníkovi předpovědět veřejně specifické následky a sdělit praktická řešení, alespoň některých výzev. O to méně bylo možné slyšet nebo číst o představitelných řešeních odpovědných reprezentantů více než 3 500 ruských a zahraničních společností. I zde: největší delegace letošního fóra přiletěla z ČLR. Čítala 1 100 členů.

Pro informaci Milionu chvilek a jako důkaz ignorance představitelů států, kteří se neúčastnili fóra, uvádím krátkou statistiku delegací: USA – 542, SRN – 334, UK – 312, Francie – 249, Japonsko – 219, Švýcarsko – 190, Itálie – 160, Holandsko – 106 osob. Jak vidno, hlavní podíl v účasti zabezpečily státy, jejichž vlády prodlužují nesmyslné sankce proti RF v přímém kontrastu k zájmu vlastních společností o spolupráci s RF. Co se týče zahraničních medií, jejich zájem byl také veliký. Akreditaci obdržela média z 56 států světa. O mezinárodní hospodářské spolupráci referovalo 4 816 představitelů masových médií (z nichž bylo 813 zahraničních), z 1 299 organizací (z nichž bylo 256 zahraničních).

Za praktický výsledek fóra mluví 745 podepsaných smluv nepodléhající obchodnímu tajemství v celkové hodnotě 45,6 miliard eur a zvýšení počtu oficiálních partnerů fóra na 148.

Z uvedeného mála vyplývá pro ČR praktická nemožnost ukotvení se českých podnikatelů a obchodníků v Indii, o které někteří oficiální představitelé ČR začali snít a mluvit, pokud nespali, zvětšující se ztráta rozpracovaných a nových obchodních příležitostí v ČLR a nenahraditelná ztráta příležitostí všeho možného v RF. Nemožnosti a ztráty dělají z ČR čekatele na Godota. Ten již dávno přišel ve formě anti-Godota.

Dílo S. Becketta (který obdržel roku 1969 Nobelovu cenu za literaturu, kterou odmítl převzít) je psáno formou dialogu, pro který je atypické neustálé opakování otázek a absurdních odpovědí. Práce (Becketta) se synonymy, monotónností a neomaleným vyjadřováním vedoucím až k vulgarismům, se podobá práci současných politiků, moderátorů, expertů a médií trpících rusofobií a sinofobií. Všichni účastníci lokálních diskuzí (o RF, ČLR a zcela jistě dojde i na USA), které odmítám nazývat dialogem, dokazují, jak velký je strach z nepochopení transformace světa a lidského života bez naplnění. Beckett ukázal, že smyslem života je nesmyslné očekávání čehosi a že jediná cesta, jak to vydržet, je zkrátit si jakkoliv čas.

Chci věřit, že odpovědní v politice, obchodu a médiích ČR ukončí hru, jejímž cílem je zabít čas a dovolí zdravému rozumu se účastnit procesu transformace světa.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce