Nejprve malý výlet do minulosti. Málokdo tak usilovně bojoval za rozdrcení Československa jako proněmecká šlechta, kterou si mladá republika hřála na prsou. Tato modrá krev udělala vše proto, aby si Hitler jako předkrm dal Sudety, a poté spolkl i zbytky českých zemí. Dějiny znají konkrétní jména.

Třeba takový kníže Oldřich Ferdinand Kinský se aktivně podílel na činnosti Henleinovy Sudetoněmecké strany a byl ve styku s pobočníkem Adolfa Hitlera. Nacisté využívali jeho vazby na anglické lordy. Své názory Kinský neskrýval. Československo nazýval bolševickou stvůrou, kterou je třeba rozdrtit. A o to se i přičinil.

Kinský a další šlechtici zahrnuli pozorností misi britských diplomatů vedenou lordem Walterem Runcimanem, která měla v srpnu roku 1938 zprostředkovat jednání mezi Sudetoněmeckou stranou a československou vládou. Britové uplacení pohostinností skákali, jak kolaboranti a jejich němečtí pánové pískali. Pak přišla mnichovská zrada. Když Hitler navštívil okupované Sudety, Kinský ho vítal v nacistické uniformě.

Odtud, a nejen odtud, pramení československý odpor vůči šlechtě. Tento odpor byl dokonán Benešovými dekrety a dalšími zákonnými prostředky. V roce 1945 byl vydán Benešův dekret č. 12 o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který dopadl i na část bývalé šlechty. Ze zhruba 2000 českých a moravských hradů a zámků jich bylo 514 zkonfiskováno jejich majitelům, a to právě na základě Benešova dekretu. Speciální zákon z roku 1947 zkonfiskoval majetek hlubocké větve Schwarzenbergů, přičemž zbytek majetku šlechtě odebrala pozemková reforma z roku 1948.

Tečka? Ne, trojtečka. Přišla sametová revoluce a potomci šlechtických rodů začali vystrkovat růžky. Po přijetí restitučních zákonů na začátku 90. let minulého století podali více jak dvě stovky žádostí o navrácení hradů, zámků, lesů, rybníků a dalších nemovitostí. Bylo mezi nimi i 75 žádostí o navrácení majetku zkonfiskovaného na základě dekretů prezidenta Beneše. A víte co? Měli úspěch. Nejvíce se napakovali Kinští, Schwarzenbergové, Salmové, Kolowratové nebo Lobkowiczové.

Konec dělení státního majetku je v nedohlednu. Posledním případem bylo vítězství rodu Walderode nad Českou republikou. Soud rozhodl, že má nárok na restituci třímiliardového majetku. Vdova po Karlovi des Fours Walderodeovi, Johanna Kammerlanderová, rakouská občanka, bude na stará kolena solidně zajištěnou důchodkyní. Na úkor státního vlastnictví a turisty oblíbených památek. 

Majetek rodu Walderode se, co čert nechtěl, nachází v bývalých Sudetech. Spekuluje se, že sám Karel Des Fours Walderode měl velmi blízko k nacistům. Existuje svědectví, že byl členem Sudetoněmecké strany. Snad byl i příslušníkem nacistické zpravodajské služby Abwehr, i když tyto údaje nejsou nestranně dokázány. Je ale známo, že jeho první manželka, se kterou se oženil po druhé světové válce, byla aktivní nacistkou a vedoucí Hitlerjugendu.

Sputnik se na názor na sporné restituce zeptal Bronislava Kalvody, koordinátora oblastního klubu SPD Semily. Právě v tomto okrese se nachází zámek Hrubý Rohozec a další majetek, který chce rod Walderode v restitucích zpět.

„Hnutí SPD pečlivě ověří okolnosti miliardové restituce, která byla přiznána rodu Walderode českou justicí. Pokud se ukáží pravdivé informace o nacistických postojích představitele rodu Walderode za druhé světové války, šlo by o případ zpochybnění dekretů prezidenta Beneše. Je pro nás nepřijatelné, aby se právními kličkami vracely miliardové majetky zabavené na základě těchto dekretů. Pokud se to ukáže možné a správné, hnutí SPD podá v této věci ústavní stížnost,“ říká regionální politik.

Pan Kalvoda rovněž poukazuje na to, že jde o nebezpečnou tendenci, která popírá Benešovy dekrety. „Prolamováním Benešových dekretů by Česká republika musela navracet další majetky potomkům těch, kteří posluhovali a kolaborovali s německou nacistickou mocí. Tím bychom jednoznačně pošlapali odkaz našich předků, kteří bojovali za naši svobodu a prolili svou drahocennou krev. Pošpinili a zneuctili bychom památku všech československých obětí, které byly umučeny nebo zlikvidovány během německé okupace či byly zabity při spojeneckém osvobozování Československa. Konec konců bychom tak znevážili výsledky druhé světové války, na jejichž výsledcích byly postaveny právě Benešovy dekrety,“ tvrdí.

Nemohli jsme se nezeptat: Nevyznívá rozhodnutí soudu ve prospěch rodu Walderode jako přepisování dějin?

„Dekrety mají stále svou právní platnost, proto se je snaží mnozí obcházet. Tendence přepisování dějin probíhají již řadu let. Připomeňme si restituci Lucerny, kde tehdejší majitel Barrandovských ateliérů Miloš Havel pořádal pro vysoké činitele německé nacistické okupační moci honosné recepce a velkolepé večírky. Další popuštění restitucí by vedlo k dalšímu přepisování dějin, jejichž výsledkem by nakonec bylo navrácení celých Sudet Německé spolkové republice, což je naprosto nepřípustné. Důkazem, že touhy po prolomení Benešových dekretů neustaly, jsou sjezdy Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterých se účastní řada čelních politiků, a to zejména z KDU-ČSL, a s potomky nacistů a henleinovců se navzájem oslovují drazí krajané. Abych se přiznal, tak se mi z toho zvedá žaludek a budu dělat vše proto, abych byl v co největší míře nápomocen svým kolegům v SPD tato svinstva zastavit. Naši poslanci na půdě Sněmovny pro to udělají maximum. O tom jsem totiž přesvědčen od prvního dne mého vstupu do vlasteneckého hnutí SPD,“ uvádí Bronislav Kalvoda z klubu SPD Semily.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce