Je to už pětatřicet let, co Evropou obcházelo strašidlo zvané „rakety středního doletu“. Tenkrát samozřejmě lidový humor i bez sociálních sítí jenom kvetl a tak se objevila i následující anekdota.
Mámo, tady čtu, že ten plochý péršink stojí milión dolarů.
Táto, to by bylo krásný, kdyby nám to tak spadlo na zahrádku…Myslel jsem si celá ta dlouhá léta, že to byl a zůstane jen satirický obraz lidské hlouposti a malosti.

Když jsem se seznámil se zpravodajstvím o sestřeleném americkém dronu, zjistil jsem, že došlo k významnému posunu od satirického obrazu k surové realitě. Sdělovací prostředky nezkoumají otázku, kde byl dron sestřelen, což je pro prvotní hodnocení incidentu důležité, ale valí nám do hlavy, že dron stál bezmála půldruhé miliardy korun. Asi chtějí, abychom litovali USA, že utrpěly takovou škodu. Nevím, zda se mám smát nebo plakat. Uvědomují si vůbec novináři, že válka není úplně účetní, bilanční záležitost, že se v ní ztráty nepočítají v korunách, ale především v lidských životech.

Na druhou stranu je pravda, že nám kolébka demokracie zadržovala zlatý poklad ještě dlouho poté, co jsme zaplatili do poslední pence i ten poslední náboj, který naši vojáci vypálili na obranu Velké Británie. Hokynáři tedy mají své pevné místo i ve válce a pilně sčítají své „má dáti-dal“, aby mohli kdykoliv po válce i v jejím průběhu vystavit komukoliv účet. Ostatně, dodatečné požadavky kupříkladu Řecka a Polska na odškodnění Německem za druhou světovou válku jsou téhož rodu.

Válka je bohužel i ohromný byznys. Přesto by mě více zajímalo, kde byl vlastně dron sestřelen. Nemělo by to být tak složité, když mezi mezinárodním a iránským vzdušným prostorem vede jasná hranice. Je smutné, že nám místo toho cpou hokynáři informace z účetnictví. Je evidentní, že se dobře ví, kde to bylo, když nám předhazují podobné „hámotiny“.

Je také pravdou, že jasná hranice vede rovněž kolem fotbalového pokutového území a každý týden jsme svědky toho, jak ji dokážou moc a peníze pozoruhodně ohýbat...