„Dávám Babišovi týden, maximálně dva!“ (nápis na transparentu)

„Make Babiš Bureš again…; Sorry jako, my nejsme tvoje (gubernie) firma, nejsme slepí, a co nikdy nepochopíš: jsme tu zadarmo!“ (nápis na transparentu)

„Dotace křiví charakter…Zrušte dotace!“ (nápis na transparentu)

Za pozornost stojí, že se dav na Letné nemohl pohybovat tak spontánně, jako mu bylo dáno v roce 1989 během sametové revoluce. Tentokráte byla Letná rozdělena přenosným ohrazením, resp. byla segmentována na „oddělené“ plácky, jejichž hustota řídla směrem k zastávce Hradčanská. Nejvíce se lidé štosovali u scény směrem k Technickému muzeu. V pravidelné vzdálenosti od improvizované scény byly obří monitory. Letná proto nevytvořila kompaktní masu lidí, která by vše prožívala jako jednotný organismus. Zdálo se dokonce, že demonstranti reagují s různou rychlostí, způsob ozvučení navíc způsoboval, že míra srozumitelnosti proslovů řečníků v určitých místech klesla. Hlavně tu v očích lidí nebyl onen plamen, kterým pohledy hořely v roce 1989. Spousta rodičů si vzala s sebou malé děti. Na demonstrace, kde se píšou dějiny, se většinou děti neberou. Děcka na Letné se proháněla s balónky a hrála si v písku, písečný je totiž povrch části pláně.

Jaké nápisy jsme viděli na transparentech: „Babiši, Prchale, Hanči, Vořechovský… Za vás se vaše děti budou stydět!“; „Nenažranosti bylo dosti“; „Motýla tady nechceme“; „Andreji, nás si nekoupíš!“; „Vzdej se Andreji, odporný zloději!“; „Stát není firma!“; „Nemám na čele jitrnici ani koblihu, DEMISI!“; „Nikdy to nevzdáme, nikdy, nech si to Bureš zapamätá!“; „Konec vlády jedné strany!“

Některé autobusy svážely účastníky protestu před budovu Technického muzea, viz obr. 2; reportér Sputniku na vlastní uši slyšel, jak pořadatelé informují vystupující z vozidla, do kterého úseku pláně se mají odebrat. „Turisté“ hned obdrželi plánky, aby věděli, který segment je určen těm či oněm spoludemonstrantům, kteří se skutečně sjížděli ze všech koutů ČR. Z výše popsaných důvodů vznikal dojem, že jde více o kulturní akci nežli o dějinnou demonstraci zásadního významu.

„Hello, K*ndy“ (nápis na tričku jednoho z demonstrujících)

Herec Mikšík četl text Petra Pitharta, který ze zdravotních důvodů nemohl přijít: „Každá demokracie umožnuje svobodné volby. Může v nich vyhrát kdokoli. Třeba i demagog, oligarcha, populista nebo i diktátor.“

Co tím vlastně bývalý předseda Senátu říká? Že v demokratickém členském státu EU, kterým je naše republika, může v současnosti vyhrát diktátor? Je to snad Babišova vina, že je EU takto nastavena, že něco takového je procedurálně vůbec možné? Z Pithartovy úvahy dále znělo, že bohaté lidi nikdo ze svých pozic nedostane. Na tričcích některých demonstrantů byly přitom různé karikatury Karla Marxe, který v 19. století hledal způsoby, jak od koryt dostat oligarchy, plutokraty. Demonstranti křičeli – „Jsme tady zadarmo!“ Něco takového by Marx jistě také ocenil, neboť peníze jsou přece nástrojem zotročování: jedni lidé jsou na prodej, druzí se dají koupit, říká jedno přísloví. Proto znělo krajně bizarně další heslo protestujících: „Zrušte dotace!“ Je s podivem, že dotace se mají rušit poté, co si řada lidí (i třeba v akademické sféře) zvykla dostávat peníze z Bruselu „za nic“. Zlí jazykové říkávají, že dotace dostává ten, kdo má kamaráda v komisi, která rozhoduje o udělení dotace či grantu. A ti, kteří umí dostávat granty/dotace a výsledný produkt už mají předem nějakým způsobem zajištěn, ti si mohou oblizovat všech deset. Jinými slovy: Jak to, že 30 let po revoluci, která svrhla socialismus, najednou slyšíme, že peníze křiví charakter, že je třeba dělat věci zdarma, že nám vládne bohatý kapitalista? Jak je možné říkat toto s karikaturou Marxe na tričku? Možná to dnes řadě lidem začalo docházet, proto jejich reakce byly chvílemi více vlažné, než by se slušelo na lidi, kteří doslova bojují za svoji věc.

„AB není moje krevní skupina!“ (nápis na transparentu)

„Keců a řepky se nenažereme!“ (nápis na transparentu)

Jiní demonstranti rozvinuli transparent s plačícím tatíčkem Masarykem, viz obr. 3. Ale za Masaryka se u nás točily filmy (dnes pro pamětníky), kde nejednou vidíme úspěšné bohaté pány továrníky, kdy pouze na jejich blahovůli záleží, kdy učiní vybranou sekretářku šťastnou a kdy někoho jiného z práce nemilosrdně vyhodí. Když se reportér Sputniku pokoušel žádat o rozhovor v Domě odborových svazů, off-the-record mu bylo řečeno jedním ze zaměstnanců: „Vážený pane, co chcete, tento stát je přece jedno velké kasino…“ Ještě jednou k Masarykovi. Copak Masaryk si přál, aby se naše republika rozpustila jako Topolánkova kostka cukru v euro-kávě?  Vzpomene si laskavý čtenář na rok 2010? Masaryk bojoval za suverénní zemi, již později zradili „spojenci“ (1938) …

Možná že tím jediným správným úletem bylo čtení tzv. slam poetry, s jejíž recitací na pódium přispěchali Tukan či Anatol Svahilec. Předvedli docela pěknou pseudosocialistickou agitku naruby, avšak docela nápaditou. Názor reportéra Sputniku? Dva tisíce kýblů takové „poezie“ za jedinou píseň R. A. Dvorského či Oldřicha Nového. Ale to je jen otázko vkusu, že…

„Bureši, odejdi zpět do Moskvy!“ (nápis na transparentu)

Na Letnou se demonstranti možná vrátí 16. listopadu. Zástupci drobných zemědělců dokonce pohrozili, že příště přijedou do Prahy na traktorech. Připomínáme, že demonstrace souvisí s dubnovým odvoláním Jana Kněžínka, exministra spravedlnosti a jeho nahrazením Marií Benešovou. Během demonstrace zazněla ještě jedna věc hodná pozornosti. Bylo řečeno, že naši krajané dnes ve světě vyjádřili s Letnou solidaritu, a to v mnoha městech Evropy. Jistou senzaci do hry vnesla Eva Li, Češka, která se v minulosti provdala za Číňana a která pozdravila Letnou jménem jednoho ze zástupců hongkongských médií z řad novinářů. Z projevu bylo patrné, že se lidé nemají bát chodit demonstrovat po miliónech, i když to někdy může znamenat i oběti. Naštěstí na Letné v neděli 26.3.2019 došlo jen ke ztrátě a znovunalezení dětí a sem tam na nějaké ty mdloby z horka. Celkově řečeno: že by návrat internacionály? Internacionály ale s jakým obsahem?

Budeme vývoj demonstrací dále sledovat a přinášet o něm zprávy.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce