Angažovanost některých poslanců a senátorů na zrušení poslanci dokonce dvakrát odhlasovaného  a prezidentem podepsaného zákona o zdanění náhrad za církevní restituce je podivuhodná.

Proč neprotestují zástupci samotných církví, kterých se to, jak někteří poslanci a senátoři tvrdí, citelně týká? 

Kdo uvažuje selským rozumem, tak mu vychází jediná odpověď.

Ti, co napsali stížnost k Ústavního soudu, od kterého  očekávají zrušení zákona, přeci působí  jako advokáti zdánlivě "chudých církví" a odvokátům přeci náleží odměna. Vůbec bych se nedivil, kdyby  z  peněz, které třeba zůstanou  nezdaněné církvím, větší část přistála na účtech stran a politiků.

Jinak se všeobecně ví, že zákon o zdanění náhrad byl dvakrát potvzený hlasováním ve sněmovně, zatímco zákon o restitucích byl schválený jen těsně poslanci někdy po půlnoci v roce 2012  ve chvatu a to i s pomocí soudně odsouzeného poslance Pekárka. Pro stát nevýhodné smlouvy, které jej zavazují  na několik desetiletí k ohromnému finančnímu protěžování církví,  byly podepsané rovněž ve chvatu nechvalně profláknutým premiérem za ODS Petrem Nečasem.

Nenapadlo vás si odpovědět na otázku, proč se nyní katolická církev a stejní politici, co chtějí zrušit zákon o zdanění náhrad za církevní restituce, angažují ve snaze postavit repliku Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Že to spolu nesouvísí? Ale jděte. Všechno souvisí se vším! A Bůh to nejenom ví, ale i vidí.

(ps, Prvnizpravy.cz, foto: ps)