Průzkumy jsou ošemetná věc. Mají změřit náladu obyvatel nebo jejich zájmy, ale také často slouží jako manipulativní argument. Jen si vzpomeňte, jak před každými volbami experti nabádají, aby se voliči neorientovali na čísla od sociologů. Jsou často zavádějící. V roce 2010 dávaly průzkumy planou naději křesťanským demokratům, že se dostanou do Poslanecké sněmovny. Její práh nepřekročili. A co ten Jiří Drahoš? Loni mu průzkumy předpovídali prezidentský úřad. Jak přesně to sociologové odhadli, už víme.

Teď tu je nový průzkum, který rozbouřil letní sezónu. Průzkum důvěryhodnosti médií od organizace Reuters Institut. Ten byl mezinárodní, ale Česká republika se do hledáčku výzkumníků dostala. Závěr je takový, že nejdůvěryhodnějšími médii v Česku jsou veřejnoprávní média Český rozhlas a Česká televize. Za nimi se umístil webový portál iDNES.cz. Na čtvrtém místě skončil portál Aktuálně.cz a první pětici uzavírá TV Prima následovaná deníkem Mladá Fronta DNES. Na konci žebříčku jsou Parlamentnilisty.cz a deník Blesk.

Zpráva také konstatuje, že se v Česku loni zastavila klesající důvěra ve zpravodajství. Mizérie ale trvá. Sdělovacím prostředkům důvěřuje pouze třetina dotazovaných. Vzhledem k masáži mainstreamu to není nic překvapivého.

Ale co ten žebříček? Říkáte si, drazí čtenáři, že to je zvláštní a něco tady nesedí? Lecjaký optimista by mohl napsat, že se Radiožurnál dá občas poslouchat a čétéčko nemá špatné pohádky. To by na první místo stačit mohlo. Ale stejně to nesedí. A víte proč? Protože průzkum je cinknutý. A pořádně!

Seznam médií, ze kterého měli dotazovaní vybírat, byl sestaven účelově. Chyběla v něm média, která jsou alternativní současnému mainstreamu. Tuto sféru skromně zastupovaly Parlamentní listy. Nejde jen o Sputnik. Proč chybí TV Barrandov? Jak je možné, že nejčtenější český deník Blesk má podle průzkumu nižší popularitu než Mladá Fronta DNES? A jak to, že v průzkumu chybí Rádio Impuls, které má mnohem vyšší poslechovost než Český rozhlas Radiožurnál? 

Zvláštní výběr sdělovacích prostředků, ze kterých se vybíraly ty nejpopulárnější, vysvětlil Václav Štětka, odborník na média působící na britské Loughborough University. Podle jeho mínění výzkumníci nechtěli vlastně ani tak zkoumat nejpopulárnější média v Česku. Jen se zajímali o dvanáct vybraných médií napříč všemi oblastmi. A proč dvanáct? No protože průzkum prý není nafukovací.

„Soubor médií zařazených do této baterie měl průřezový charakter a byly do něj zařazeny (podle kritérií stanovených Reuters Institute) značky s největším zásahem v jednotlivých, zpravodajsky nejvíce relevantních kategoriích (TV, denní tisk, online servery), doplněné o zástupce ‚alternativních‘ zdrojů (proto Parlamentní listy) a zástupce nových značek vzešlých z digitálního prostředí (proto Deník N). Rozhlasový segment reprezentoval pouze Český rozhlas vzhledem k tomu, že jeho komerční konkurenti nevěnují zpravodajské produkci zdaleka tak velký prostor,“ píše Štětka.

Jak také dodává, výzkum Reuters Institute je založený na dotazníkovém šetření, které probíhá po internetu, takže jeho výsledky jsou reprezentativní pouze pro online populaci (v ČR 88 % obyvatel starších 18 let), a to ještě pro populaci uživatelů, kteří vykazují alespoň minimální zájem o zprávy.

Takže co tu máme? Výzkum, který není férový výzkum. Výsledky, které nejsou čestnými výsledky. Ale stejně zpráva Reuters Institute umožňuje mainsteamu se prsit a ukazovat, že to zase vyhrál. Že ho mají Češi nejradši.

​Na názor o průzkumu popularity českých médií se Sputnik zeptal šéfredaktora zpravodajského webu E-republika Pavla Letka. „Hodnota takového průzkumu se blíží nule," říká český novinář. Podle jeho mínění není ve skutečnosti zvláštní, že kritéria pro uvedení médií v průzkumu jsou, jaká jsou.

„Zvláštního na tom není nic. Co svět světem stojí, média hlavního proudu podporují politiku hlavního proudu," říká Letko. Zaslouží si česká média důvěru? Jsou ve skutečnosti nezávislá, jak o sobě tvrdí? Novinář to vidí jasně. „Česká média hlavního proudu jsou nezávislá asi jako Rudé právo v roce 1985," říká šéfredaktor zpravodajského webu E-republika.

Svůj pohled na průzkum a mainstreamová média Sputniku sdělil známý sociolog Petr Hampl. „Dlouhodobý pokles důvěry se zastavil. Můžeme spekulovat, jestli je to jen krátkodobé (a pokles bude pokračovat), nebo jestli jsme už narazili na tvrdé jádro příznivců. Připomínám ale, že i když lidé uvádějí, že médiím nedůvěřují, stejně se nechávají ovlivnit v pohledu na konkrétní záležitosti. Výzkum vlastně ukazuje, že navzdory určitému poklesu důvěry mají velká média pořád ohromnou moc," říká expert.

Pan Hampl říká, že výzkum chápe tak, že nešlo o změření všech médií, ale o ilustraci celkové situace. Přesto se podivuje nad zařazením okrajového Deníku N. Vypadá to prý jako snaha Deníku N pomoci a to zpochybňuje celý výzkum. Také podle jeho mínění výzkum neměří popularitu, ale pověst jakou vybraná média mají.

„Vysoká důvěryhodnost České televize a Českého rozhlasu je v podstatě výrazem pocitu, že za těmito médii stojí stát a nějak garantuje jejich objektivitu či úroveň. Většina lidí neví, že tato média byla ve skutečnosti fakticky zprivatizována malou zájmovou skupinou," říká sociolog.

Jak se to má s důvěrou sdělovacím prostředků? „Více či méně nezávislých médií je tu dostatek. Chybí ale média, která by přinášela pravdivé informace a nestranný pohled. Jedinou světlou výjimkou jsou Parlamentní listy, ale ty fakticky nevytvářejí vlastní obsah. Poskytují spíše platformu osobnostem všech myšlenkových proudů. Z velkých médií se občas blýskne na lepší časy v MF Dnes a TV Prima, to je v tuto chvíli všechno. V zásadě můžeme konstatovat, že velká média jsou ve službě propagandy stejně jako před rokem 1989. Je ale otázka, nakolik to vadí. Mnozí čtenáři dnes vlastně ani nechtějí pravdivé informace. Chtějí jen ujištění, že oficiální pohledy a stanoviska jsou správné a že pořád platí," říká Petr Hampl.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce