Ale sloup, sloup stržený vlastenci před sto lety a dnes stavěný aktivisty, tak to je něco jiného. To je vzrůšo. A když se u toho aktivisté pošťuchují se strážníky, tak to je vzrůšo dvojnásobné. Na letní poměry, samo sebou.

Jenže vztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí má jiné pozadí. Jde tu o naší svobodu. O vnímání naší svobody. Sloup byl postaven v roce 1650 a stržen v listopadu 1918. Zasloužil se o to dav Žižkováků, kteří ve sloupu spatřovali symbol svrženého habsburského režimu. Údajně je vedl pražský bohém Franta Sauer. Zastánci sloupu tvrdí, že to prý bylo jinak. Nebyl to projev odporu proti Habsburkům, ale projev nenávisti k římskokatolické církvi. Jeho obnovením bude údajně vina zahlazena.

Je to ta už vyzkoušená hra na city, která s realitou nemá nic společného. Je žádoucí, aby se oběti omlouvaly za křivdy na nich spáchaných. Takže jsme se omluvili sudetským Němcům za odsun. A teď naši přátelští sousedé vyjádřili přání, aby se další sjezd sudetoněmeckého Landsmannschaftu mohl uskutečnit v Česku. A něco z aktuálního dění. Soud potvrdil, že rod Walderode má nárok na restituci třímiliardového majetku. Báječná zpráva, že?

Franta Sauer, bořič Mariánského sloupu, by to lépe nevymyslel. Kdyby teď žil, určitě by přesvědčil svého věrného přítele Jaroslava Haška, aby české omlouvání přidal do Švejka.

Ale teď vážně. Co symbolizuje Mariánský sloup? Nikoli křesťanské milosrdenství nebo spásu od moru, který Prahu nepostihl. Sloup je symbolem likvidace svobodného vývoje v českých zemích a symbol nastolení cizí totality. Symbolizuje vítězství Habsburků nad českým stavovským povstáním, a také následnou likvidaci opozice vůči zahraniční vládě popravou 27 českých pánů právě na Staroměstském náměstí.

​Je to oslava doby temna. Sloup vznikl jako poděkování Panně Marii a Ferdinandu II. Štýrskému za ukončení třicetileté války ve prospěch Habsburků. Konec třicetileté války také znamenal konec samostatnosti Českého království, jeho rekatolizaci a germanizaci a začlenění do totalitního systému habsburského státu.

Asi by se dalo všechny historické analogie překlopit do dnešní doby. Je vlastně s podivem, že nikde nestojí pomník vstupu České republiky do Evropské unie nebo Severoatlantické aliance. Až by se dalo říct takový novodobý mariánský sloup.

Sputnik vám přináší pohled dvou známých osobností na Mariánský sloup. Jedna se k jeho znovuinstalaci staví kladně, ta druhá záporně. Objektivita jak má být.

„Pomník Jana Husa, který byl na Staroměstském náměstí instalován v roce 1915, měl být reformačním a horizontálním kontrapunktem ke katolickému a vertikálnímu Mariánskému pomníku postavenému v roce 1650 jako díky za to, že třicetiletá válka, která prostřednictvím reformačních švédských vojsk pustošila naše země a drancovala levobřežní část Prahy (hlavně Pražský hrad) - viz ukradená a dosud nevrácená Ďáblova bible - Codex gigas a další památky nedozírné ceny. Proto jsem pro znovuinstalování Mariánského sloupu, který byl neuváženě stržen výtržníky v listopadu 1918, jako poněkud opožděný (tak jak to v našem národě obvykle bývá) protest proti minulému režimu,“ říká v rozhovoru pro Sputnik Petr Hannig, bývalý prezidentský kandidát a předseda ROZUMNÝCH.

Pan Hannig je přesvědčen, že sloup rozhodně není symbolem nesvobody. „Pokud jde o nesvobodu - zdali je, či není, vždy určují následující režimy. Při změně režimu se nesvobodou zase označuje něco jiného a často protichůdného než za režimu předcházejícího,“ říká známý politik a populární hitmaker.

Měl by být Mariánský sloup na Staroměstském náměstí obnoven? Loňský vyzyvatel Miloše Zemana si myslí, že rozhodně ano.

„Je to dějinná nutnost, návrat k vyvažování a osvětlování historických vazeb minulosti. Tak jako ne všechno v předcházejícím režimu (reálného socialismu) bylo zavrženíhodné (např. nevratné půjčky na výstavbu možnosti bydlení pro mladé rodiny), tak ne všechno v době monarchie bylo zavrženíhodné (výstavba průmyslu, dopravní infrastruktury, Čechy, Morava a Slezsko průmyslovým gigantem Podunajské monarchie)," říká Petr Hannig.

S názorem předsedy ROZUMNÝCH nesouhlasí známý básník a předseda Unie českých spisovatelů Karel Sýs. Je proti obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

„Když jsem byl malý, vodila mě babička do kostela na tzv. májovou. Krásně zpívala mariánské litanie a já zpíval s ní. Babiččina víra byla upřímná a nezištná. Pokud vůbec myslela na nějaký užitek víry, modlila se za moje zdraví – byl jsem jediný vnuk. Tato prostá lidová víra neměla a nemá nic společného s chamtivostí, která dnes obyčejné lidi mučí na každém kroku a při každé příležitosti a jíž se nevyhnula ani církev. Právě naopak! Ježíš by církevníky hnal z pozlacených chrámů jako s keserem! Je možné jen v této nešťastné době, že si někdo umane uskutečnit na náměstí cokoli – ať už se tam svléknout donaha nebo postavit pomník nebo svrhnout zvolenou vládu – a nic se nestane. Ovšem kdyby si někdo usmyslel třeba postavit znovu Stalinův pomník na Letné, rozpoutalo by se šílenství!," říká nositel státní medaile Za zásluhy.

Pan Sýs souhlasí, že sloup původně symbolem nesvobody nebyl, protože tehdejší společnost byla celá nesvobodná vírou v nadpřirozené působení symbolů, například soch. To už – jak známe ze Starého zákona – naštvalo Hospodina a potažmo Mojžíše, takže zpodobování model všeho druhu přísně zakázal. Po převratu 1918 se sloup symbolem nesvobody stal.

„Nebylo divu – vždyť stál jen kousek od popravčího lešení českých pánů! Všichni jsme nějakým způsobem závislí na symbolech, i kdyby jím měl být pouhý čtyřlístek. Znovuobnovení sloupu by se opravdu rovnalo předělávání dějin, zatímco bychom se měli zaměřit na předělávání budoucnosti," říká známý umělec.

Kdo může mít zájem na tom, aby byl v Praze Mariánský sloup obnoven? Předseda Unie českých spisovatelů má jasno. „Myslím, že jde jen o další záminku, o další způsob, jak rozeštvat smečku, v níž se změnila česká společnost," říká Karel Sýs.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce