Už vidíme ty jízlivé grimasy: cože to, Sputnik píše o pražském jaru? Ano, opravdu píšeme o srpnu 1968. Jsme zpravodajský web a nemůžeme se vyhnout zprávě, která vzbudila pozornost v minulých dnech. Poslanci všech poslaneckých klubů s výjimkou KSČM navrhují, aby se 21. srpen stal v kalendáři významným dnem jako Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Pod návrh novely zákona o státních svátcích se podepsalo na 90 poslanců. Přišel s ním poslanec za křesťanské demokraty Jan Mihola. Návrh by měl být také jistou odpovědí na ruskou novelu zákona o veteránech, kterými by se podle ruských komunistických poslanců, nikoli ale ruské vlády, měli stát také účastníci srpnových událostí z roku 1968 v Československu. Asi by se dalo říct: vy nám zákon, tak my vám také odpovíme zákonem.

Na posouzení novelu o novém památném dni dostane vláda Andreje Babiše. Pak bude jasné, co dál. Zastavení demokratizačních procesů pražského jara a sám 21. srpen 1968 je zásadní kapitolou českých a slovenských dějin. Dnes známe hrdiny té doby i politiky, kteří ve vypjatých událostech zklamali. Vina za srpnovou intervenci se ale nesmí přenášet na současné národy a politiky. Je nutné připomenout, že všechny státy, jejichž vojska vpadla do Československa, se ještě v roce 1989 za svůj čin omluvily. Na to někteří čeští aktivisté a politici účelově zapomínají.

Jak už bylo výše uvedeno, návrh zákona má v Poslanecké sněmovně své stoupence a odpůrce. Protože jsme objektivní médium, dali jsme slovo oběma stranám.

„Uctít památku obětí jakéhokoli násilí je vždy správné. Nijak to přitom nemusí bránit diskuzi o příčinách krize, o pohledech všech zúčastněných stran,“ říká pro Sputnik Jiří Kohoutek, poslanec strany Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura a místopředseda sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Pan poslanec zdůrazňuje, že je třeba, je stále kriticky vyhodnocovat a učit se z nich. Uctění památky je podle jeho mínění výrazem úcty k obětem, i bolesti nad tím, co se stalo. Vpád vojsk Varšavské smlouvy velkou většinu Čechoslováků překvapil a ranil.

„Z hrdinů, kteří zemi nedávno osvobodili od německých a maďarských fašistů, se přes noc stali okupanti. To je dodnes základ přetrvávající rusofobie, a proto by byla správná debata o historických příčinách a souvislostech, včetně popisu mezinárodní situace, kdy USA vraždily. V roce  1968 se udál například pověstný masakr ve vesnici My Lai, kde vojáci 23. pěší divize Armády Spojených států amerických povraždili až 504 neozbrojených vietnamských civilistů, včetně žen a dětí. Takže ano, jsme pro připomenutí těch, kdo zahynuli v důsledku invaze vojsk Varšavské smlouvy a těžko s okupací naší země budeme kdy smířeni, ale nijak nám to nebrání vidět zločiny, které v daleko hrůznější míře páchaly v okupovaných zemí země Západu - Francie, USA ale i třeba Belgie. Belgičané v Kongu vyvraždili až 20 milionů lidí a mnohdy příšerným brutálním způsobem,“ říká Jiří Kohoutek.

Své stanovisko Sputniku řekl Jiří Valenta, poslanec Komunistické strany Čech a Moravy a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti.

„Osobně se mi tento návrh nezamlouvá a jsem k němu velice rezervovaný. A to zejména z důvodu, že mi připadá, že nevychází z podstaty věci a není myšlen poctivě. Navrhovatelům jde spíše než o morální odsouzení samotné invaze, o další zbytečné, studenoválečnické roztáčení spirály v rámci uměle živeného antirusismu, či rusofobie v ČR, chcete-li. A to v zájmu boje proti slovanství za aktivního narušování přátelských vazeb mezi občany Ruska a naší země. Nikdo přece dnes nepopírá, že invaze vojsk Varšavské smlouvy byla nepřijatelným zásahem do suverenity svébytné země, ovšem slovo ‚okupace‘ je již trochu silná káva. Vytváření jakýchsi asociací s okupací nacistickým Německem je dnes nevkusnou strategií některých národních zrádců ve službách tzv. spřátelených zemí směrem na západ. Definice pojmu okupace zní, že ozbrojené síly sice obsadí území či jeho část druhé strany a vykonávají zde své pravomoci. A já si osobně nejsem jist, že by v Československu té doby vykonával ústavní a exekutivní pravomoci někdo jiný než česká vláda a český parlament,“ říká.

Pan poslanec se podělil o osobní záležitost, která jej váže k 21. srpnu 1968. „Moje matka v roce 1970 kvůli explicitně projevenému nesouhlasu s invazí opustila řady KSČ a některé ústrky ze strany politického systému jsme tak v rodině mohli zažít na vlastní kůži. Ale za tento stav nemohl nikdo jiný než zkostnatělí ideoví aparátčíci u nás, kterých je ale v každém politickém systému bohužel vždy mnoho. A dnešní doba není rozhodně výjimkou,“ říká Valenta.

Poslanecký klub KSČM uvedl, že návrh nepodpoří. Může klub ještě přehodnotit svou pozici? „Samozřejmě, o každém relevantním návrhu vždy na našem poslaneckém klubu intenzivně jednáme. Jakýkoliv přístup či názor přehodnotit lze, ovšem nikoliv pod nesnášenlivým tlakem antislovanských a antiruských fanatiků, ale pouze a jen za přispění nových, relevantních a objektivních informací. I z tohoto důvodu se domnívám, že poslanecký klub KSČM zmíněný návrh nepodpoří a své rozhodnutí nezmění. Osobně se při hlasování ve sněmovně zdržím. A to zcela v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím,“ říká Valenta.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce