„Aktualita tohoto problému byla naprosto zřejmá, v USA byl do té doby nahromaděn celý arzenál jaderných zbraní a existovaly plány bombardování Moskvy a jiných důležitých administrativních středisek Sovětského svazu, které se korigovaly jednou za dva nebo tři roky s růstem potenciálu. Je těžké říci, který úkol byl tehdy důležitější – vytvoření vlastní atomové pumy nebo systému protivzdušné obrany. Vyřešení těchto úkolů zabraňovalo našemu bývalému spojenci v plnění jeho plánů,“ řekl Druzin.

Podotkl rovněž, že atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki bylo jistým zastrašovacím opatřením. „To nesporně. Informaci o bombardování japonských měst USA tehdy ochotně sdělily Stalinovi, aby mu názorně vysvětlily, s kým má Sovětský svaz tu čest. Avšak ani bez tohoto ukázkového bombardování Hirošimy a Nagasaki disponovala sovětská rozvědka údaji o plánech Američanů, které potvrzovaly, že žádné morální zábrany pro ně neexistovaly. USA byly ochotny prostě zaútočit na mírová sovětská města,“ řekl Druzin.

Hirošima a Nagasaki se staly oběťmi amerického atomového bombardování v roce 1945, zahynulo celkem asi 214 tisíc lidí. Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki je jediným v dějinách příkladem bojového použití jaderných zbraní. Z hlediska vojenského nebylo bombardování dvou mírových japonských měst ničím odůvodněno, protože vítězství nad císařským Japonskem, spojencem nacistického Německa, bylo v zásadě zajištěno rozdrcením milionové Kuantungské armády sovětskými vojsky.

Bombardováním mírových měst sledovaly Spojené státy především politické cíle – ukázat svou moc, použít atomové zbraně jako hlavního prostředku zastrašování národů a zajistit si strategickou převahu.

Koncern VKO Almaz-Antej je jedním z největších ruských společností zabývajících se vývojem a prodejem zbraní. Koncern spojuje podniky, které vyrábějí systémy protivzdušné a protiraketové obrany, jako jsou S-400 a S-500.