"Jsou hotovou záhadou polární oceánografie," říká Ethan Campbell z Univerzity ve Washingtonu o kráterech v ledové ploše, které využívají tuleni jako odpočívadla. Tající led ale uvolňuje značné množství oxidu uhličitého do atmosféry. 

Vědci při svém výzkumu použili údaje ze tří různých zdrojů: ze satelitních snímků, senzorů připoutaných k tuleněm a plovoucích robotů.

"Nemůžeme jít do Antarktidy, protože díry se otevírají v zimě. Satelity zachycují otvory v mořském ledu, ale nedokážou zjistit, co se děje v celém vodním sloupci," vysvětluje Céline Heuzéová z Univerzity v Gothenburgu.

Uvedla, že roboty použité v této studii jsou z prvních, které zvládají podmínky ledových vod Antarktidy, což umožňuje výzkumníkům studovat jevy i na nepřístupných místech. Na výzkum bylo použito přibližně dvě stě robotů. Ty se plavili ve vodě pod ledovou vrstvou a v určitých intervalech stoupaly k povrchu, aby přenášely informace.

Tým se také spoléhal na informace získané ze sond připoutaných k hlavám tuleňů. Tato metoda sběru dat poskytla vědcům přehled o tom, jaké podmínky běžně panují v této oblasti oceánu.

Pomocí těchto údajů spolu se satelitními daty dokázali, že v jejich nitru dochází k míšení relativně teplé povrchové vody s mrazivou vodou ze spodních vrstev oceánu.

Campbell tvrdí, že hluboký oceán je obecně velmi tiché místo, kde se změny dějí pomalu. V souvislosti s těmito dírami se však změny dějí mnohem rychleji. Pokud vědci dokáží spolehlivěji zjistit, jaké podmínky vedou k jejich vytváření, mohli by přesněji předpovídat, kdy se budou tvořit další.

Zdroj: livescience.com