Na základě výsledků jednání Donalda Trumpa s Andrzejem Dudou ve Washingtonu přichází informace o plánech přesunu z Německa do Polska minimálně dalšího tisíce amerických vojáků (to znamená plus k těm 4,5 tisícům, které se tam již nacházejí), o umístění na polském území perutě (letecké jednotky) amerických výzvědných dronů  MQ-9.

Jaký je důvod tak bouřlivého rozvoje polsko-americké vojenské spolupráce? Opět notoricky známá ruská hrozba? O situaci hovořil se Sputnikem renomovaný vojenský analytik, podplukovník v záloze Martin Koller. 

Koller: Polsko je na základě historické zkušenosti ve složité situaci. Carské Rusko potlačovalo Poláky a v podstatě i zbytečně i jejich církev, což vedlo k povstáním a odboji. V době napadení Polska Německem v roce 1939 se přidal SSSR a zabral zhruba polovinu polského území, přičemž došlo k teroru proti mnoha Polákům z ideologických důvodů. Následně došlo k likvidaci tisíců Poláků v Katyni a na dalších místech ze strany příslušníků NKVD.

Na druhé straně existoval protiněmecký odboj s podporou SSSR a Berlingova armáda, která bojovala v rámci Rudé armády. Rovněž v poválečném období docházelo dlouhodobě k ideologickým a náboženským střetům včetně bojů mezi politickými frakcemi podporovanými ze SSSR, Británie, USA a rovněž s ukrajinskými nacionalisty známými jako Banderovci.

Poláci z výše uvedených důvodů mají nedůvěru k Rusku jako pokračovateli SSSR. Na druhé straně Poláci byli historicky opakovaně napadáni Německem, brutálně germanizováni a trpěli po dělení Polska dlouhodobě německým útlakem, který vyvrcholil za druhé světové války, kdy bylo povražděno, zahynulo, nebo padlo v boji s Německem a jeho satelity kolem šesti milionů Poláků. Etnické čistky proti Polákům na Ukrajině v době německé okupace není třeba připomínat. Vztahy s Litvou byly rovněž nepřátelské a Polsko zabralo v období mezi světovými válkami polovinu Litvy včetně hlavního města, takže Litevci nakonec vítali, byť dočasně, Rudou armádu jako osvoboditelku.

Poláci jsou v podstatě obklopeni státy, s nimiž byli historicky v konfliktu. S Československem třikrát (1918-1919, 1938 a 1945), přičemž v roce 1938 s pomocí Německa zabrali většinu českého Těšínska. Slovenská republika se v roce 1939 připojila k německému útoku na Polsko. S USA Poláci nikdy v konfliktu nebyli a žije tam dlouhodobě početná polská komunita. Mnoho dalších žije v Anglii.

Poláci si vybrali mezi Ruskem a německou EU toho třetího, vojensky silnou jadernou velmoc USA. Je to výsledek historických chyb Německa i Ruska. Nakolik je v současné době posilování cizích vojsk v Polsku pozitivní z hlediska bezpečnosti střední a východní Evropy, to je velká otázka.

Já jsem toho názoru, že Rusko se nesnaží napadnout středoevropské země, protože je ve srovnání s NATO výrazně slabší a na válce nemá zájem, nic by jí nezískalo. Naopak má zájem na obchodní spolupráci. Je logické, že Rusko bude na posilování armád u svých hranic ve směru na Kaliningrad ekvivalentně reagovat.

Před několika dny se konal v rámci elektronického boje a testování ruské PVO ve spolupráci USA a Švédska přelet bezpilotního letounu Global Hawk přes oblast Kaliningradu, a to z prostoru Polska, což lze sotva hodnotit jako mírový akt. Faktem je, že Polsko bude v případě války nositelem hlavní bojové zátěže i největších ztrát na lidských životech.

Jaký je postoj České republiky k rozšiřování přítomnosti amerického vojenského kontingentu v Polsku? Ovlivňuje to české zájmy? Budete se cítit bezpečněji nebo naopak?

Koller: Nejsem mluvčí vlády, takže nevím, jaký je vztah naší republiky k posilování amerického kontingentu v Polsku. Oficiálně se k tomu nikdo nevyjádřil. Nicméně předpokládám, že z hlediska vlády a většiny politiků je pozitivní.

Nicméně, jakékoli soustřeďování vojsk u hranic jaderné velmoci sotva posílí bezpečnost a stabilitu. Představa útoku z enklávy Kaliningrad oddělené od Ruska (jinou hranici Polsko s Ruskem nemá) na NATO je samozřejmě z vojenského hlediska naprostý nesmysl. V EU se již několik let necítím bezpečně, nejen kvůli tisícovce amerických vojáků navíc v Polsku. Já se cítím ohrožen především koloniální politikou EU a Německa, které ji ovládá. Německo je náš tradiční nepřítel. S USA jsme nikdy ve válce nebyli, naopak to byl náš spojenec v obou světových válkách. S Ruskem (přesněji SSSR, což zdaleka nebylo jen Rusko) jsme vlastně ve válce rovněž nebyli, s výjimkou roku 1968. Na invazi se podíleli vojáci z většiny svazových republik SSSR, dále z Polska, NDR a Maďarska. Rusko a SSSR byl náš spojenec v obou světových válkách a Rudá armáda v letech 1944 a 1945 osvobodila převážnou část našeho území, přičemž padlo více než 140 000 jejích vojáků. Z jakéhokoli růstu válečného napětí v Evropě nemám dobrý pocit a nám nedobrý pocit, že jak politici, tak většina občanů nemají ani základní představu, jak by Evropa vypadala po jaderné válce.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce