Už na samotném začátku Jandourkova komentáře je jasné, co si o celé cestě myslí. „Jak byla jeho návštěva do asijského komunistického skanzenu užitečná,“ zní v první větě. Autor nadále uvádí, že smysl cesty prý Zaorálek vysvětluje hned na začátku svého komentáře.

„Cestu zahraničního výboru do Severní Koreje provázely posměšné hlasy, že prý jedeme s křížkem po funuse. Schůzka Donalda Trumpa s Kim Čong-unem přece nedopadla, tak co prý chceme pohledávat v Pchjongjangu – hlavním městě truchlivé říše. Co jsme tam pohledávali, se dá vysvětlit poměrně snadno. Není nám jedno, že zhruba za půl roku hrozí výbuch nové eskalace napětí. Severokorejci jsou nyní bohužel přesvědčeni, že udělali vstřícné kroky a nedostali za to nic,“ uvedl Zaorálek ve svém textu a Jandourek tento odstavec ironicky komentuje.

„Chudák Kim byl zklamán, protože jel vyjednávat, a nedočkal se za svou dobrou vůli ani částečného zmírnění embarga a za to mohou jestřábi v americkém vedení,“ píše autor komentáře a pokračuje, že tito jestřábi nejdřív požadovali likvidaci všech zbraní hromadného ničení, a to prý Kom Čong-un (pozn. upozorňujeme na úmyslné zkomolení jména), protože by ho severokorejští generálové prý prohlásili za zrádce. „Tak jim tam Zaorálek jel poradit a doporučuje, aby KLDR sama aktivně navrhovala, jak postupovat,“ pokračuje ironicky Jandourek.

Podle něj je to trochu legrační představa, že by se ti zelení panáci s notýsky v rukou, kteří si zapisují každé plácnutí Vůdce, najednou postavili před Kima a řekli mu, že je zrádce.

Dále se autorovi nelíbí idylický jazyk, kterým prý Zaorálek popisuje tamní život: „Severní Korea má nového mladého vůdce, který tuší, že pokračovat dál jako doposud nemusí být udržitelné. Život v hlavním městě Severní Koreje se za poslední léta hodně změnil. Fungují tu restaurace, večerní život, na ulicích je plno krámků, ve kterých se prodávají přebytky. Věci dříve nevídané. Mluvil jsem s několika mladými Severokorejci, kteří umí dobře anglicky, a i když byli opatrní, nebylo těžké zjistit, jak je neúspěch Hanoje mrzí,“ napsal ve svém komentáři český politik.

A Jandourek na portálu forum24.cz k tomu přidává svůj názor. „Tak to je hezké, že v hlavním městě mají nějaké restaurace a mládež, kterou Zaorálkovi přistrčili, uměla anglicky. Opravdu si ale myslí, že ne moc významný politik z okrajové země bude hrát nějakou v roli v tamních názorech?“ uvádí autor a na závěr uvádí, že podle něj nemělo smysl se tam trmácet.

Nakonec svého „komentáře“ dodává, že je škoda, že nejednali přímo s Kimem. Prý by se to pak dalo vysvětlit aspoň jako trénink sociálních demokratů na debaty s Andrejem Babišem. To by podle Jandourky mělo jistou svéráznou logiku, byť výsledek by byl asi stejný.

Jan Jandourek pochází z východních Čech, konkrétně z Nového Města nad Metují. Narodil se roku 1965, studoval teologii a sociologii, působil jako duchovní, redaktor, přednášející sociologie a moderní literatury. Zajímá se o to, kde to ve společnosti drhne a proč. Do povšimnutelných medií píše a mluví od roku 1991. Pracoval v Českém týdeníku, Mladé frontě DNES a od roku 2010 v Reflexu. Delší věci publikoval v nakladatelstvích Nakladatelství Lidové noviny, Hynek, Portál, Petrov a Grada. Věří své rodině, taky v Boha, nesmrtelnost lidské duše a v liberální demokracii, uvádí na svém webu Reflex.

Cesta Zaorálka do Severní Koreje

19. května čtyřčlenná skupina poslanců ze zahraničního výboru vyrazila na pětidenní pracovní návštěvu KLDR. Cesta byla Sněmovnou schválena již v minulém roce. Zaorálka do Severní Korey doprovázeli bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová, Martin Ratiborský a Jaroslav Holík. Po návratu do vlasti Zaorálek promluvil, čím byla jeho mise důležitá a jak se KLDR časem změnila.

Zaorálek ale zdůraznil, že tato cesta byla pro Českou republiku důležitá, protože má v regionu nadále prestiž. Podle něj Česko bylo čtvrtou zemí, která diplomaticky uznala KLDR v roce 1948, byli jsme země, která se po příměří v roce 1953 stala členem dozorčí komise neutrálních států. Také uvedl, že podstatné je, že jsme přispěli k udržování míru už v té době, odvedli jsme tam práci, stali jsme se tam známými. Česká republika v regionu sehrávala významnou roli. A máme tam tedy na co navazovat.