Podle poradkyně o tématu migrace je třeba hovořit pragmaticky. Poukazuje totiž na to, že Slovensko má určité mezinárodní úmluvy a věci, které je třeba respektovat a zároveň z jejího hlediska do toho netřeba zbytečně vnášet vášně na jakékoli straně.

„Pokud vznikne hysterie kolem tohoto tématu, tak ji je třeba uklidňovat tak, abychom ukázali, že i v minulosti jsme zde měli lidi, kteří přicházeli a žádali o azyl. Byly to tisíce lidí. Vždy se to v této zemi zvládlo a netřeba z toho dělat zbytečně velkého strašáka. Klíčová věc je dívat se na toto téma bez extrémních emocí a spíše pragmaticky,” vysvětlila svůj názor.

Jak uvádí  Kriglerová, je třeba do diskuze dostat otázku, kolik uprchlíků je možné na Slovensku přijmout. Podle ní jsou země, které jsou velikostně srovnatelné se Slovenskem, ale zvládají přijímat uprchlíky.

„Nemusíme otevírat dveře a přijmout všechny lidi, ale měli bychom přinést racionální debatu o tom, kolik lidí můžeme přijmout, za jakých okolností, jak se o to umíme postarat, jak umíme zajistit, aby se ostatní obyvatelé nemuseli obávat, aby tito lidé byli integrováni a aby nebyli vyloučeni ze společnosti. Toto by mělo být předmětem diskuse a ne to, zda a jakým způsobem nás tito lidé ohrožují,” dodala.

Poradkyně se však zdráhá přesně odpovědět na otázku, kolik migrantů by mělo přijmout Slovensko. Z jejího hlediska by se však Slovensko mohlo postarat o tisíce uprchlíků. Kriglerová také dodala, že se podle ní v dnešním globálním světě není možné bránit migraci.

„Je to (pozn. bránit se migraci) absolutní mýtus, protože migrace je jako počasí. Vždy nějaké bylo a nějaké je. Záleží na tom, jak se k tomu postavíme a jak budeme migraci manažerovat. I my, kteří se věnujeme tomuto tématu, nestavíme otázku, zda ano nebo ne, ale spíše jakým způsobem ji řídit tak, aby to bylo dobré na obou stranách,” řekla.

Kriglerová se na závěr pozastavila nad strachem obyčejných Slováků z cizinců a nad obavami, jak se migrace odráží na etnickém složení slovenského národu. 

„My nemáme čistě bílé Slovensko a ani jsme nikdy neměli, je to mýtus. Naše výzkumy, které jsme dělali s cizinci, ale také s lidmi, kteří jsou v nějakém vztahu s cizinci, ukázaly, že ten strach je většinou velmi velký, zatímco mluvíme o něčem, co neznáme,” prohlásila.

Poukazuje, že pokud se cizinci dostanou do kontaktu se Slováky a vytvoří si s nimi vztah, tak potom strach velmi rychle zmizí. Podle ní to, jakým způsobem cizinci navážou vztah s místními obyvateli a začnou spolu fungovat, má obrovský vliv na budoucí soužití.

„Potřebujeme se věnovat integračním nástrojem, aby se tomuto věnovaly samosprávy, aby mezi lidmi vznikaly vztahy, aby cizinci nebyli vyloučeni na okraji společnosti, protože tehdy to nemůže fungovat a mohou vznikat konflikty,” uzavřela celou věc.

Migrační krize

Od roku 2015 Evropa zažívá migrační krizí. Ozbrojené konflikty, které vypukly v zemích severní Afriky a na Blízkém Východě, jakož i existence bezpečné trasy způsobily mnohonásobný nárůst počtu migrantů. EU nebyla připravena je přijmout.

Přistěhovalci, kteří opustili svá původní území, se zpočátku usadili v táborech vytvořených pro ně v Turecku, Libanonu a v řadě dalších zemí. Nedostatek peněz, pracovních a sociálních záruk a snížení finančních prostředků z hostitelských zemí však vedly ke zhoršení situace v uprchlických táborech. To vše nutilo lidi, aby opustili svá místa pobytu a zamířili do prosperujících zemí eurozóny.

V roce 2016 Eurostat počítal s přibližně 1,2 milionem příchozích uprchlíků. Tento počet se v průběhu let nezvýšil, ale krize pokračuje: Migranti nadále umírají ve Středomoří a stále se objevují případy nelegálních překračování hranic.

Mezi migranty nejvíce preferovanými zeměmi se tradičně objevují Francie, Rakousko, Itálie, Švédsko, Maďarsko a Německo.