Nový ukrajinský prezident V. Zelenskyj po několika úhybných prohlášeních nakonec začal plnit svůj nejdůležitější předvolební slib a začíná docela vážně jednat o příměří, výměně zajatců a vězňů. Zahájil tím, že jako hlavního vyjednavače o naplňování Minských dohod znovu jmenoval bývalého prezidenta Leonida Kučmu.

   

Ovšem hlavní váhu jeho krokům dává skutečnost, že o tomto rozhodnutí informoval po jednání s Generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem na své první zahraniční cestě, která symbolicky vedla do Bruselu. Zároveň při všech jednáních ujišťoval o prozápadním směřování Ukrajiny. Nová jednání mezi zástupci obou povstaleckých republik, Ukrajiny a Ruské federace již začala.

  

Leonid Kučma přišel s několika návrhy, které by měly vést k uklidnění situace – obnovit ekonomické vztahy, nereagovat na nepřátelskou palbu a pozastavit blokádu Donbasu. Jak se dalo předpokládat, u části ukrajinských politiků to vyvolalo odmítavou reakci, která vyústila hned v tři trestní stíhání, o kterých informoval Generální prokurátor Jurij Lucenko. Ta se kromě L. Kučmy nejspíše týkají i samotného prezidenta Vladimíra Zelenského. Snaha obnovit ekonomické vztahy je dle nich financováním terorismu a navrhovaný klid zbraní je samozřejmě hodnocen jako vlastizrada.

   

Pravdou ovšem je, že oba bezprostřední účastníci konfliktu, tedy ukrajinská armáda a ozbrojené síly obou povstaleckých republik reagovaly na zahájení jednání o příměří intenzivním vzájemným odstřelování, z jehož vyprovokování sevzájemně obviňují. V. Zelenskyj dokonce prohlásil, že Ruská federace ztratila svůj vliv na povstalecké republiky a ty se uzavření příměří brání. Zároveň vyjádřil naději, že tato ztráta nebude mít dlouhého trvání a situace se uklidní.

   

Připadá mi, že strany války jak na Ukrajině, tak v Donbasu bude ještě nějakou dobu novému ukrajinskému prezidentovi komplikovat plnění jeho předvolebních slibů. Možná proto, že nepostřehly, že jejich zástupná válka (dočasně?) ztratila na důležitosti a hlavní konflikt se přesouvá někam k Perskému zálivu nebo až do Jihočínského moře. Možná jsem až přílišný optimista, ale pro Evropu to znamená oddychový čas. Jak ho využijeme, toť jiná otázka.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)