Je třeba nahlas říci, že do června 1944 SSSR nesl hlavní tíhu války. Přesto Rudá armáda od rozhodující bitvy u Stalingradu (únor 1943), přes vítězství v největší tankové bitvě u Kurska (červenec 1943), Kyjeva (listopad 1943), osvobození Sevastopolu a Krymu (květen 1944), Oděsy…. postupovala stále rychleji přes Bělorusko a Ukrajinu směrem do střední Evropy. V předvečer spojenecké invaze stála Rudá armáda u hranic Polska. Západní spojenci si uvědomovali nebezpečí, že Rudá armáda sama, tedy zcela bez Spojenců, osvobodí celou západní Evropu. Invaze se stala tak nutností….
V zájmu objektivity, je třeba říci, že uskutečněná invaze v Normandii dala Evropě velkou naději na rychlý konec války. Hitlerova válečná mašinérie začala stále více klopýtat. Důsledkem toho byl i atentát na Hitlera v červenci 1944, provedený skupinou německých důstojníků, kteří si uvědomovali bezvýchodnost vojenské situace na frontách. Pokud dnes vojenští historici hodnotí samotné vylodění, nebo koordinaci celé operace, zdůrazňují dokonalou přípravu s nasazením všech složek armády. Zásluhou konspirace, došlo k utajení samotného místa vylodění. Pro německé velení bylo proto místo invaze překvapením.
Dle historických pramenů samotné rozměry invaze byly ohromující, podílelo se na ní 5000 plavidel, 11 000 letadel a na 200 000 mužů, to vše v první fázi invaze. Tisíce statečných mužů z invazních jednotek položilo životy na normandských plážích. Bílé kříže na nedalekých vojenských hřbitovech jsou svědectvím hrdinství vojáků, těch amerických, britských, kanadských, francouzských, ale i holandských, polských i z dalších států, které se zúčastnily invaze.
V srpnu 1944 se v Normandii vylodili i „naši“ Čechoslováci. Před lety jsem navštívil Normandii, bylo 30.výročí invaze, mým průvodcem po bojišti byl přímý účastník vylodění, který bojoval v naší československé jednotce. Potěšilo nás, že v muzeu malého městečka Arromanches, které leží na dohled od místa invaze, naši vojáci mají své důstojné místo… Tam jsem dostal na památku kravatu československých vojáků v Británii, je s trikolórou a lvem, připomíná mi hrdinství všech, kteří umírali v bojích proti nacismu. Mnozí padli zde v Normandii, jiní u Sokolova, Kyjeva, na Dukle, nebo u Ostravy. Jejich pomníky, jsou tím zdviženým varovným prstem pro naši budoucnost.
Přemysl Votava (Národní socialisté)