A je to reálné i v jejích podmínkách. Sice jí je 35 let, ale výšku má jako pětileté dítě, na obličeji jsou vrásky, protože diagnóza je nanismus, má problémy se sluchem a zrakem.

Ale Zina je bojovnice. Její rodiče dlouho snili o dítěti. A pak se to stalo. Narodila se Zinaida, po dvou letech Ivan. Pokud v prvním případě matka nechápala, co je s dítětem, u Ivana už to bylo jasné.

Příčinou je růstový hormon. Tento růstový hormon ale nefungoval. V rodině nikdo před tím takové problémy neměl. Ale nemoc si nevybírá.

Táta odešel, když bylo Zině pět, bratrovi tři. Dokonce i vlastní matka radila, aby matka děti dala do děcáku. Ale Nina Vasiljeva se nevzdala.

A Zina vyrostla a je samostatná. Je všude a ve všem sama. Říka, že je to její věci a nic víc.  „Moje věc“ je pro Zinu pletení a prodávání ozdob. Sama to vymýšlí, sama to uplete, zabalí, složí do kufru, naloží na malé dětské kolo, potom sama snese kolo ze třetího patra a nakonec sama prodává. Peníze, které vydělá z prodeje, pak odkládá na pomoc lidem. A takhle Zina vydělává a šetří na pomoc těm, kdo to potřebuje. Dává peníze  uprchlíkům z Ukrajiny a maminkám s malými dětmi a těhotným. Zina to vysvětluje tím, že to mají těžší. Účetnictví si vede sama, všechny úspory má v obálkách. Do kostela také cestuje sama, aby odvezla a dala peníze lidem.

Rodina Ziny žije za sedm tisíc korun měsíčně, jsou to tři důchody: dvě děti a jedna dospělá. Ale jim to nevadí. Ukázalo se, že nemoc je selhání, ale velké srdce je stále dědičné.