Výroky černohorských politických lídrů jsou ale stále ještě plné optimismu a víry v to, že se jejich země blíží ke konci své cesty do Evropské unie. Vektor těchto výroků se ale podstatně změnil. Stále méně se mluví o evropských standardech a stále více pozornosti je věnováno geopolitickým příčinám, proč má Brusel co možná nejrychleji integrovat Černou Horu do EU.

Prezident Černé Hory Milo Djukanović argumentoval nutnost přijetí země do EU tím, že na Balkánu probíhá strategický politický boj dvou mocných hnutí, z nichž první v čele s vládou hájí euroatlantický vektor, kdežto druhé podporované Ruskem, Čínou a Tureckem brání rozvoji země tímto směrem.

Ve stejném duchu se vyslovil také ministr zahraničí Černé Hory Srdjan Darmanović. Tvrdí, že EU má vnímat rozšíření nejen jako otázku souladu se standardy, ale jako geopolitickou otázku.

Politický analytik a občanský aktivista Luka Radonjić v rozhovoru pro Sputnik řekl, že změny v rétorice Podgorice v tom, co se týká eurointegrace Černé Hory, jasně poukazují na to, že se těžiště stále více přemisťuje z kapitol pravidel eurointegrace do prostoru velké politiky.

Čím jsme horší než Rumunsko a Bulharsko?

„Zpráva Evropské komise o Černé Hoře, neboli knokautní zpráva, jak jí říká část černohorské veřejnosti, pouze potvrzuje písemně a v cizí řeči to, co už víme. Situace v Černé Hoře je katastrofální. Avšak výroky Djukanoviće na adresu Bruselu jsou navzdory tezím zprávy v posledních několika měsících stále kritičtější a podobají se varování. Jako třeba ‚když ne vy... jsou také jiné státy, které mají zájem o spolupráci‘ a ‚Rusko má zájmy na Balkánu, kdežto vy stále ještě držíte téměř zavřené dveře‘,“ připomíná Radonjić.

Poznamenal, že smutně proslulé zavedení evropských standardů v Černé Hoře probíhalo od samého počátku výhradně na papíře.

„Nedá se vzdát něčeho, oč jste ani původně moc neusilovali. Zavedení evropských standardů, zvlášť v soudnictví, by důkladně podkopalo celý mocenský systém Djukanoviće, proto neusiluje o dosažení těchto standardů, ale pokouší se změnit otázku vstupu do EU v geopolitickou, chce získat vstupenku načerno, jako Bulharsko a Rumunsko, anebo při nejhorším dostat od Evropy totéž, co se mu podařilo dostat od Washingtonu: postavení svého člověka na Západě a jistotu, že tam přivřou nad všeličím oči,“ domnívá se Radonjić.

Turecká karta ve hře s EU

Analytik zdůraznil, že pokusy podgorické vlády představit Černou Horu jako obránce euroatlantických hodnot na Balkánu nejsou celkem poctivé, o čemž výřečně svědčí vztahy mezi Černou Horou a Tureckem: „Oficiální data z konce loňského roku svědčí o tom, že občané Turecka založili v Černé Hoře 2 097 firem. Chci připomenout, že v roce 2015 to bylo pouze 29 podniků. Média píšou o tom, že v Černé Hoře mají dokonce speciální agentury, jež pomáhají tureckým občanům v adaptaci na život v Černé Hoře (pozn. černohorská a srbská média píšou také o tom, že Turci aktivně investují v Černé Hoře a skupují nemovitosti na pobřeží, které aktivně prodávají Rusové. Také Podgorica a Ankara se nedávno staly partnerskými městy.“

„Na základní škole Oktoich v Podgorici uspořádali nedávno Den Turecka. Děti tančili břišní tance za přítomnosti školní správy, zaměstnanců tureckého velvyslanectví a tureckých investorů… To všechno pouze symbolicky potvrzuje to, co vidíme v ekonomice. Velký návrat Turecka na Balkán. Využití Djukanovićem vztahů s Tureckem jako trumfu v taktické hře s EU má nepochybně vlastní cenu, stejně jako jakékoli jiné geopolitické hrátky se silami, jež tíhnou k expanzionismu,“ varuje Radonjić.