Po napadení Dominika Feriho nastavili takzvaně demokratičtí politici a etablovaná média v čele s ČT vysokou laťku.

Nemusím snad připomínat, že rozumný člověk takový čin odsuzuje, ale měl jsem tehdy pocit, že je snad konec demokracie a samozvaní „demokratičtí“ politici jsou v ohrožení nejvyššího stupně. Když dvakrát napadli Ladislava Jakla (věřím-li mu stejně jako Ferimu), tak úpění a pohoršení ve srovnání s poslancem Ferim bylo skoro zanedbatelné – čest výjimkám. V Německu jsou útoky na „pravicově extrémistické“ politiky pětkrát častější než na ty samozvané „demokratické“.

Sic Ladislav Jakl není poslanec českého parlamentu jako Dominik Feri (Top 09), veřejně a politicky exponovaný je. Do senátu neúspěšně kandidoval za podpory SPD, v současnosti je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak známo, politické názory těchto dvou pánů jsou prakticky v kontrastu. Jeden jako druhý útoky – vzhledem k povaze – považují za politické.

Není napadení jako napadení

V obou případech je na místě odsouzení činu i trest pro pachatele. Jen mi přišlo malinko neúměrné mediální pokrytí, hysterie a veřejná odsouzení v případě napadení jednoho a druhého. Čest výjimkám, které se ozvaly v druhém případě, stejně jako v prvním. Asi netřeba říkat, v kterém z případů jsme byli svědky proklamací o „rasistickém útoku“, „pokusu o vraždu“ a o hrozbě pro demokracii. Zatímco v tom druhém jsme jen tak nějak zaznamenali, co se stalo.

Rozdíl u obou je také v tom, že Jakl na rozdíl od Feriho nesdílel sérii selfies, v nichž s americkým úsměvem mapoval události těsně po incidentu. Samozřejmě Feri není jediný, kdo by událost využil k PR, ale takové nadšení z vlastního napadení by snad neměl ani Chuck Norris. A důležitým elementem pak také je, že jeden z nich je spojen se samozvaně „demokratickou“ partají a navíc „uvědomělý“, „liberální“, „promigrační“, „EUro-optimistický“ byť ve straně tvářící se pravicově, tak levičák – zkrátka představitel „Pražské kavárny“ a „lepších lidí“. Kdežto druhý je spojen s „extrémně pravicovou“ partají, je „EUro-skeptický“, „konzervativní“ a ještě pravičák – tedy „populista a pravicový extrémista“.

Házení lahví proti Babišovi Němcová chápala. Co útoky na Feriho a Jakla?

V souvislosti s útoky jsem si ještě vzpomněl na reakci pozdní disidentky a poslední spravedlivé Miroslavy Němcové, která bagatelizovala házení plastových lahví demonstranty po premiérovi Andreji Babišovi:

„Já nejsem ten, kdo by obhajoval házení čehokoliv na kohokoliv. Vzpomeňme na to, jak prezident Země (přeřeknutí Němcové) na Albertově, taky se na něj házelo, teď nevím, rajčata nebo co tam bylo, na premiéra Paroubka, tehdy Jiřího Paroubka, vajíčka a podobně. Nemyslím si, že to je ta forma nějaké diskuze, ale na druhou stranu zase platí to, že ti lidé byli frustrovaní, očekávali, že se přece jenom alespoň sociální demokraté vzchopí a od nich si slibovali, že přece jenom nepřipustí, aby vznikla takováhle vláda a ty emoce tam prostě dosáhly toho stupně, kdy třeba i lítaly ty lahve. A jak říkám, já si nemyslím, že to je ta forma, která něčemu pomáhá.“

Stejně tak by omlouvala i nynější útočníky? Zajímala by mě její reakce, kdyby jí někdo její loňské výroky připomněl.

V Německu zdaleka nejvíce napadáni „populističtí extrémisté“

Taky jsem si všiml zajímavé statistiky zveřejněné na webu německým Spolkovým sněmem v Berlíně na žádost a interpelaci malé skupiny AfD. V ní je uveden přehled politických útoků podle stranické profilace. Za první kvartál roku 2019 bylo nahlášeno 217 trestných činů. Nejvíce útoků jich bylo evidováno proti AfD, a to 114, proti sociálním demokratům (SPD) 21, proti Zeleným 19, proti konzervativcům 16 a 9 proti Levici.

Tedy útoky na „pravicové extrémisty“ evidentně ze strany podporovatelů „slušných demokratů“ (zřejmě podobně jako u nás vyznávajících pravdu a lásku) byly v prvním čtvrtletí asi pětkrát častější než útoky podporovatelů „pravicových extrémistů“ vůči „slušným demokratům“.