Finanční časopis The Street oznámil: „Rada pro dohled na finanční stabilitu a skupina předních amerických regulátorů odpovědných za odvrácení budoucích finančních krizí se ve čtvrtek sešla, aby projednala podstatný růst korporativních půjček v posledním desetiletí. K růstu (půjček) došlo v mnohém kvůli společnostem se špatným úvěrovým ratingem. Hospodářský pokles způsobí pravděpodobně vlnu snížení úvěrových ratingů a defaultů z (korporativních) dluhů, což může ovlivnit finanční trhy.“

Problém úředníků odpovědných za odvrácení budoucí finanční krize spočívá v tom, že podle některých ukazatelů už připomíná situaci předkrizovou, a v tomto případě začne vlna korporativních defaultů, kterou bude velmi těžké zastavit, následky budou horší než minule. Protože tentokrát budou ohroženi ne tak obyčejní spotřebitelé, jako korporativní dlužníci. Hromadné korporativní defaulty nejsou jen předzvěstí hromadných korporativních bankrotů, ale i růstu nezaměstnanosti (bankrotované podniky nebudou moci pracovníkům platit) a také problémů penzijních fondů a jiných nebankovních finančních struktur, které byly úvěrovány společnostmi s velmi nízkými ratingy ve snaze o zvýšení příjmů.

V číslech vypadá situace následovně: podle odhadů předáka amerického obchodního tisku listu The Wall Street Journal koncem minulého roku dosáhl poměr korporativního dluhu k hrubému domácímu produktu USA podle údajů Federálního rezervního systému 73,1 procenta, což je o něco méně než maximální ukazatel 73,7 procenta z roku 2009. A mezitím se částka amerického korporativního dluhu s úvěrovým ratingem BBB – tedy nejnižší kategorie úvěrů investiční úrovně – po minulé krizi více než zdvojnásobila.

Vyložíme-li tuto statistiku v obecných a poněkud přehnaných rysech, vychází, že celková úroveň dluhů je už kritická, přitom se jejich kvalita (tedy počet úvěrů poskytnutých společnostem s pochybným finančním stavem) radikálně zhoršila. Když z nějakých jiných důvodů (těmi „důvody“ se obyčejně rozumí Donald Trump a jeho nekonečné obchodní války) se bude cítit ekonomika jen o něco hůř, celý tento dluhový domek z karet se zřítí a způsobí celé ekonomice vážnou škodu.

Ten problém spočívá v tom, že tato situace nemá jednoduché řešení: když budou banky, penzijní fondy, investiční fondy a jiní potenciální věřitelé nuceni neodkladně zvýšit své normy úvěrování, bude krize vyprovokována okamžitě, protože tito nespolehliví korporativní dlužníci nemohou v zásadě fungovat dál bez možnosti neustálého a levného refinancování svých dluhů, v nejlepším případě mohou (jen těžko) platit úroky, ale určitě nemohou zaplatit celou částku dluhů. Bude-li situace ponechána beze změn, nic dobrého z toho také nebude: dříve či později nějaký vnější šok nebo přirozené ukončení ekonomického cyklu přivede k té samé řetězové reakci defaultů, ale s ještě horšími následky – protože toxické riskantní dluhy neustále rostou. Víc než to: bude-li situace ponechána beze změn, budou neproduktivní společnosti „zombie“ (oni insolventní dlužníci) odtahovat úvěrové zdroje, které by v normálních podmínkách měly získat efektivnější společnosti. Tento problém se zvláště výrazně projevuje v kontextu pokusů administrativy Donalda Trumpa zahájit reindustrializaci USA: kdopak bude úvěrovat „nudné“ výrobce ledniček s nízkou výnosností, když je možné (ve snaze o vysoké příjmy) úvěrovat další ztrátový, ale módní startup, jako je například společnost UBER?

Jako další problém je třeba vytyčit skutečnost, že dokonce když budeme považovat umělou úvěrovou podporu neefektivních a riskantních podniků s nejnižším ratingem za nějaký sociální projekt, jeho užitečnost vyvolává odůvodněné pochyby. Podle odhadů specializované analytické společnosti Experian téměř 25 procent Američanů zabředá do dluhů ve snaze zaplatit předměty denní potřeby, třeba jídlo. Poukazuje to na paradoxní (ale z hlediska ekonomické teorie předvídatelnou) situaci: úvěrová podpora neefektivního korporativního sektoru, která by měla napomáhat blahobytu společnosti, nenapomáhá ve skutečnosti zvýšení celkové životní úrovně. Víc než to: údaje, na něž se odvolává Experian, zdůrazňují zranitelnost obyčejného amerického spotřebitele vůči ekonomickým otřesům.

V tomto kontextu se nedá zbavit pocitu, že uspěchanost, s níž vede Donald Trump obchodní válku s Čínou, Evropskou unií a dokonce i s Indií a Mexikem, se vysvětluje vnitroekonomickými příčinami: velmi potřebuje (v přísném souladu s tradiční americkou strategií), aby ekonomiky geopolitických konkurentů USA zkrachovaly dříve, než se plně realizují všechna systémová rizika, jimž je vystavena americká ekonomika. Možná se mu to podaří, problém je ale v tom, že všechny minulé americké úspěchy podobného druhu byly možné výhradně díky tomu, že byli konkurenti Ameriky proti sobě poštváni, tentokrát vidíme pravý opak: Donald Trump údernickým tempem dává dohromady protiamerickou koalici od Caracasu až po Teherán a od Bruselu až po Hongkong.

Snad poprvé za celé dějiny USA nebude Washington mít možnost zapálit celý svět, aby vyřešil vlastní problémy.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce