Miroslava Navrátilová, která se už dvaatřicet let věnuje poruchám stravování a vede speciální poradnu na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno, uvádí, že pokud lidé v tomto ohledu trošku nezvolní, pak se z toho zblázní. Stále totiž přibývá lidí, kterým tento hon za zdravou výživou přerostl přes hlavu, uvádí v rozhovoru.

Všichni jistě znají poruchy příjmu potravy, mezi které patří mentální anorexie a bulimie. Tyto nemoci jsou částečně i psychického rázu a je velmi těžké je léčit. Často to může skončit špatně. Kromě těchto známých poruch se však v současnosti objevila jiná porucha, která je sice méně známá, ale rozhodně ne méně závažná. A co si vlastně můžeme pod tímto pojmem představit?

„Stručně řečeno fanatické zabývání se zdravou výživou, které se nám podepisuje na zdraví, způsobu života, na výkonnosti v práci a hlavně na mezilidských vztazích. A v krajním případě může vést i ke smrti, podobně jako třeba anorexie,“ vysvětluje Navrátilová.

Tuto poruchu poprvé v roce 1997 popsal Steven Bratman z Colorada ve své knize Health Food Junkies (Fanatici zdravé výživy). Jeho původní dobrá myšlenka se ale zvrhla a příznivci tohoto životního stylu se začali „radikalizovat“. Věci tak vyloženě hnali do extrémů a řešili například i to, odkud dané biopotraviny pochází, zda u nich byl dodržen čas sklizně apod.

„Začali dělit potraviny na povolené a nepovolené, a místo, aby jim jídlo přinášelo kladné pocity, začali se týrat výčitkami svědomí, že třeba snědli něco špatného. Tomu já říkám stravovací terorismus,“ dodává odbornice.

Lékařka upozorňuje ale na to, že samotná myšlenka, že by jídlo mělo být přírodní a zdravější, není patologií. Problémem však je, když se toto přesvědčení stává posedlostí. A hranice mezi těmito dvěma věcmi je opravdu tenká. Navíc cesta k takové obsesi je většinou nevinná, ale velmi zrádná. Vše může dle odbornice odstartovat detoxikační kúra či nějaká dieta.

„Chápu, že kvůli zdraví musejí dietu držet diabetici, lidé trpící chronickými nemocemi střev, například Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou, ale proč by měl dietu držet zdravý člověk?“ ptá se Navrátilová a za příklad uvádí bezlepkovou dietu, kterou dnes drží spousta lidí, i když netrpí intolerancí na lepek.

Podle jejího názoru se tak lidé dobrovolně ochuzují o nejdůležitější stavební kameny našeho těla (bílkoviny apod.).

K ortorexii pak dále dodává, že se tato porucha od těch ostatních liší tím, že si ji lidé filozoficky a eticky zdůvodňují.

„Nejedí maso, protože to je týrání zvířat, nechtějí ubližovat rostlinám ani jiným živočichům. Hledají si informace na internetu, zakládají skupiny, vzájemně se podporují a stahují k tomu i své okolí. Anorektičky a bulimičky (jsou to z 96 procent ženy) jsou skutečně vážně nemocná mladá děvčata a mnohdy jim jde i o život. A dnes už to tak veřejnost chápe. Ortorektici svoji obsesi vystavují jako přednost, starají se přeci o své zdraví,“ vysvětluje pohled lidí, kteří trpí ortorexií.

Nejrizikovější skupinou, u které by tato nemoc mohla propuknout, jsou pak dle ní vegetariáni, vegani, lidé preferující syrovou stravu raw, vitariáni, ovovegetariáni, frutariáni a další.

Za nejhorší však Navrátilová považuje to, že případů ortorexie přibývá. „Ortorexie se nám dostává do základních škol a o dovolených a nedovolených potravinách diskutují i školáci,“ uvádí.

Stejně tak dle jejího mínění roste i počet nových poruch. Jednou z nich je drunkorexie, kdy jde o nepřijímání potravy z toho důvodu, že dotyčný přijímá alkohol, který mu má stravu nahradit.

Mimo jiné se odbornice dotkla i diet. Zde by si lidé měli zachovat selský rozum a jíst pestře, ale v určitém množství. „Snaha redukovat systematicky váhu je na místě v případech, kdy jde opravdu o nadváhu a obezitu, a to by se mělo dít pod lékařskou kontrolou, ale jinak zase stačí selský rozum s pravidelným pohybem a hmotnost se sama upraví. A ne se trápit dietami,“ myslí si.

V souvislosti s tím zmínila i tzv. ketodietu, která je dnes hojně propagována. Ta je založena na biologickém stavu organismu, kterému říkáme ketóza. V podstatě jde o to, že se člověk sám mučí a dobrovolně se šest až dvanáct týdnů normálně nenají. Navíc je to velmi nebezpečné, jelikož když člověk tuto dietu doplní o neúměrné fyzické zatížení, může to vést až ke kolapsu.

Její doporučení na závěr tedy zní: „Pokud jsme zdraví, můžeme jíst všechno, je to jen otázka množství. Nebudu se přejídat, ale také nebudu hladovět. Nejenže mi hladovění uškodí, ale když pak nastane jo-jo efekt, a on přijde, protože nikdo nedokáže držet dietu celý život – snadno sklouznete k depresi. A to už je jen krůček k psychické poruše, přičemž jednou z nich je právě ortorexie.“