Témata k volbám do Evropského parlamentu se lišila skupinu od skupiny politických subjektů a voličů, a to podle jejich základního pohledu na Evropský parlament a na naši další účast v EU.
Pro druhou skupinu nejsou témata k volbám do EP důležitá, protože:
S ohledem na změny v Evropě dochází i ke změně ve složení poslanců EP. Hlasy této skupiny voličů (a to nejen z ČR) budou v konečném výsledku však v EP chybět.
Třetí skupinu pak představují alternativní politické subjekty (ať již skutečné či jen domnělé) a jejich voliči. Zejména jim je určen tento článek podle jeho nadpisu v záhlaví.
Tuto skupinu je s ohledem na cíle, jejíž členové sledují, dále rozdělit na:
1. Fiat alternativu, která se tváří jako alternativa, nepřináší ale žádné koncepty vedoucí ke skutečným (a nutným) změnám, nýbrž usiluje o zakonzervování dosavadního stavu, byť pod novou fasádou. Sem patří různí příznivci „reorganizace EU“ či čekatelů na „nápravu EU“ apod., kteří nereagují (a ani nechtějí) na argumenty jiných ohledně nesmyslnosti takových očekávání. Reagovat ani nebudou, jsou to totiž svojí personální a názorovou strukturou subjekty „mírného pokroku v mezích zákona“. Neuvědomují si totiž (či odmítají brát na vědomí), že nelze dosáhnout podstatného zlepšení ani v Evropě, ani v ČR, a tedy výhry, bude-li se nadále hrát podle pravidel protistrany. Tedy EU a jejích loutkovodičů. To navozuje logickou otázku, proč se tedy vlastně ve volbách angažují a čeho vlastně chtějí dosáhnout? Jen toho, že „kdyby se něco dělo, tak oni tu jsou“? No dobře, ale k čemu?
Skutečnost je však přitom taková, že oni nejsou schopni se svými cíli a tomuto zformulovaným programem oslovit v širším záběru voliče. Oni nejsou schopni ani ochotni postavit se do čela přicházejících změn, které jsou v zahraničí na postupu dále než v ČR. To zjistí i při právě skončených volbách do EP, nebudou ale vědět proč a budou ty příčiny hledat v nedostatečném organizačním zajištění, případně v pozdním zahájení předvolební kampaně či v nedostatku peněz nebo v omezeném přístupu do sdělovacích prostředků. Zčásti mohou mít pravdu, ale nic z toho hlavní příčinou není.
2. Skutečnou alternativu, které je již jasné, že ačkoliv jsme přišli na pozvání hrát do sportovního klubu pod názvem EU fotbal, v průběhu doby se v něm přešlo na házenou a fotbal se v něm dále nehraje. Skuteční vlastníci klubu to jeho členům prostě nepovolí. A k dovršení všeho nyní klub přechází z házené na vodní pólo. Člen klubu má pak na výběr jen dvě možnosti (a dokonce nám tvrdí, že ani to ne, což není naštěstí pravdou), a to:
a) přejít na vodní pólo (ačkoliv se již nyní proslýchá, že v blízké budoucnosti to bude namísto vodního pólo již lukostřelba, ač to ještě není finální stav);
Nyní jsou ti nespokojení členové klubu EU vedením klubu EU vyzýváni k poslušnosti, aby tak prý bylo možné ochránit tradice a hodnoty klubu (jaké, když jsou každou chvíli jiné podle skrytých a postupně realizovaných záměrů skutečných vlastníků klubu, které pomáhají vědomě kvůli vlastnímu prospěchu či z hlouposti obhajovat i kapitáni mužstev členských zemí, jež se staly členy klubu).
Členové (členské země) klubu EU tak mají jasně na výběr a k rozhodnutí, zda se chtějí vrátit k fotbalu či po rychlokursu vodního póla, kde budou chodit od porážky k porážce, si rovnou běžet koupit nářadí pro lukostřelbu a příp. pak ještě do zásoby jízdní kolo. Co kdyby pak přišlo na řadu? To ale již nebudou členské země klubu EU (a tedy ani jeho členové v podobě reprezentačních týmů) existovat, to budou muset řešit hráči individuálně. Inu pokrok se nedá zastavit!
Nebo to není pokrok a odejdeme včas, abychom se těchto konců naší reprezentace a změn její orientace (teď nemám na mysli tu sexuální, ačkoliv kdoví) nemuseli dočkat?
Vývoj ve světě i kolem nás se začíná vyjasňovat. Bude totiž postupně vyúsťovat přes všechny možné peripetie a nuance do 2 základních variant:
1. Nic nedělat a (více či méně nadšeně) souhlasit s pokračováním v členství v klubu EU s tím, že dojde postupně k:
- naší islamizaci;
- pokračování v naší další kolonizaci;
- zániku našeho státu a postupně i národa a jazyka, které se rozpustí v rámci 4. říše;
- snižování životní úrovně a tím i ke snížení spotřeby v EU obecně;
- změně 4. říše na evropský islámský chálifát;
- k našemu zatažení do války s Ruskem, minimálně pak do občanských válek v Evropě;
anebo
2. Odejít spolu s dalšími zeměmi na bázi V4+ z EU a vytvořit nový byť menší spolek nezávislých států formou konfederace na křesťanských základech (a zachránit tak alespoň část křesťanské Evropy), jakož i k možnosti postavit se opět ekonomicky a politicky na vlastní nohy.
Toto si ale musí rozhodnout obyvatelé jednotlivých členských zemí EU, tedy i obyvatelé ČR, a to nikoliv na bázi jim předložených manipulativních či dokonce lživých hesel, nýbrž pravdivých informací podložených údaji a daty.
To, čím může skutečná alternativa přispět, je:
1. formulace cílů, které budou schopné oslovit široké vrstvy našich obyvatel, neboť jim budou moci přinést změny k lepšímu pro jejich život, pro jejich rodiny a jejich budoucnost, pro jejich bezpečnost a život v míru, pro zachování našeho státu jako ochránce národa, a to i v budoucnosti, pro zlepšení podmínek pro zaměstnance při rozdělování jimi vytvořeného produktu, pro jejich sociální situaci, pro zlepšení školství, zdravotní péče, pro zlepšení životních podmínek seniorů, pro zlepšení činnosti naší justice. Je přitom zřejmé, že naopak některé jiné záležitosti nelze trpět do nekonečna a že je bude nutné omezit (nadměrný odliv zisku do zahraničí, zdanění subjektů ekonomicky činných v ČR u nás doma, bez ohledu na to, zda mají papírové sídlo v daňovém ráji zavedením nostrifikačního zákona, zpětné převzetí některých podniků či odvětví pod kontrolu státu (např. vodáren či správy a těžby nerostných a surovinových zdrojů, hospodaření se strategickými zásobami, zbrojní výroby a exportu zbraní), odstranění dotací deformujících konkurenční prostředí apod.;
2. uvedení prostředků, kterými chce zformulovaných cílů dosáhnout;
3. formulace programu podle vytýčených cílů a prostředků k jejich dosažení.
V této souvislosti je na místě připomenout, že politické subjekty často formulují své programy, aniž mají předem naformulovány cíle. Buď tedy programy připravují proto, aby „nějaký program taky měly“, či podle představ svých vedení, které se často diametrálně odlišují (či odlišovat mohou) od požadavků a očekávání většiny voličů. V praxi to pak k překvapení vedení příslušné strany nefunguje.
Politické subjekty se při této činnosti často dopouštějí základních chyb, z nichž připomenu jen těchto 5 základních:
Důsledky od té doby více než pociťujeme (Marakéšská deklarace, Globální kompakt k uprchlíkům, legalizace organizované migrace k nám a její realizace, hrozba předání zbytku naší suverenity do Bruselu spojená se zánikem našeho státu atd.).
Nelze proto ani rozumně předpokládat, že ke sjednocení dojde naráz po uveřejnění tohoto článku. Takové ambice si článek nečiní, ani nemůže. Pro začátek bude postačovat, když po zopakování některých dřívějších doporučení a jejich aktuální doplnění o další tento článek zaujme alespoň část příslušníků skutečné alternativy a ti ho budou šířit a začnou podle něj postupovat v praxi.
Záměr je jasný: Začít dosahovat pronikavě lepších výsledků než dosud, což bez koordinace cílů a postupů k nim vedoucích politickými subjekty skutečné alternativy nepůjde. Na další otálení již opravdu není čas.
Související články: